Článek
Curych (od našeho zpravodaje) – Češi se ale se svou historicky pátou medailí z MS v kapse nechtěli zastavit těsně pod florbalovým Olympem. I s vědomím, že švédské obhájce zlata na mistrovství světa nikdy neporazili. Jenže zatímco ve skupině dokázali Seveřanům vzdorovat remízou 3:3, ve finále žlutomodří dominovali.
Díky své nekompromisní produktivitě i české bolesti po většinu turnaje, zbytečným vyloučením. Jedno předvedl v první třetině zkušený Matěj Jendrišák, za další poslaly švýcarské rozhodčí pykat na trestnou lavici ve tvaru vany Filipa Langra, který si neohlídal slovník po jednom ze soubojů.
„Strčil do mě Sankell, řekl jsem mu slovo na f (zřejmě fucking). Rozmyslel jsem si, abych řekl cokoliv dalšího, ale paní rozhodčí si vymyslela, že jsem řekl ještě slovo na i (zřejmě idiot). I se Sankellem jsme pak říkali, že tomu nerozumíme, ale hloupost to ode mě byla,“ uznal.
Švédové odskočili do čtyřgólového vedení a Šindlerovo snížení těsně před přestávkou už je nerozhodilo. „Hlavně v první třetině jsme byli jen účastníky zápasu. Chyběla nám energie, dravost ze semifinále. Byli jsme možná opaření,“ krčil rameny Jendrišák.
Švédi zvýšili na 8:1, Češi v dlouhé power play k radosti svých fanoušků upravili aspoň na šestigólový rozdíl a šli si pro stříbrné medaile. Po dlouhých 18 letech. „Bylo super, že jsme se dostali do finále, ale dostat v něm takový náklep moc netěší,“ vystihoval Jendrišák rozpoložení výběru, který byl z kvarteta semifinalistů v průměru nejmladší.
„Jsem na tým extrémně hrdý. Stříbro bolí, ale nejvíc to, že cesta pro naši partu skončila a už nebude úplně stejná. Ale hodně jsme se posunuli herně, máme na čem stavět,“ věří Langer, jeden z tahounů nové generace.