Článek
Florbalová reprezentantka Jana Christianová.
V pomyslné síni slávy se ocitla na minulém mistrovství světa ve Švýcarsku, kde byla jako první Češka v historii zvolena do All Stars Teamu turnaje, a svět, tedy ten florbalový, už její jméno také dobře zná. Třiadvacetiletá hráčka pražských Bohemians by měla být tahounem českého týmu i na nadcházejícím světovém šampionátu, který startuje v sobotu v Brně.
Zhlédla se v textu
Helmu si nechala přestříkat a zadní stranu si mohla vytvořit podle svého. „Tu písničku jsem nedávno slyšela a přišla mi motivační, občas si ji před zápasem pouštím. Zpívá se tam, že by sportovec měl hrát pro svou zemi a čest a jednoho dne se to zúročí, v tom textu jsem se zhlédla,“ popisuje. Na masce doplňují slova hitu česká vlajka a brankářčino číslo 37.
Christianová se ráda odlišuje. Daří se jí to výkony i image. Na první pohled upoutají její růžové boty. „Jsou jednou z mála věcí, které může mít gólman podle sebe a nefasuje je,“ vysvětluje. Obuv si nechala dovézt až z USA. „Nikde jinde nejsou k sehnání a je to limitována edice. Prostě jsem chtěla, aby byly vidět, musím mít něco extra,“ usmívá se.
A tak jí vůbec nevadí na ženský florbal nezvyklá pozornost, která teď díky kampani v médiích i na billboardech blížící se šampionát doprovází. „Já jsem ráda, když se kolem mě něco děje. Je příjemné se vidět v televizi, když vás pak i lidí poznávají,“ libuje si.
I když se ženské mistrovství světa bude hrát v Česku premiérově, pro Christianovou šampionát před známými úplnou novinkou není. Před dvěma lety při MS ve Švýcarsku totiž chytala za tamní Rychenberg. „Napadlo mě, že to byla taková generálka, teď to bude naostro. Ale tehdy mi fandilo pár lidí, teď by to doufám mohla být celá hala,“ porovnává.
Chtěla zpět domů
Na každý z trojice šampionátů, které odchytala, se připravovala v jiné lize. Před čtyřmi lety hájila branku finského Porvoo, poté Rychenbergu, nyní je zpět v mateřské Bohemce.
Krok zpátky? „Z hlediska kariéry asi ano. Ale v osobním životě jsem potřebovala změnu, tři roky jsem byla v zahraničí sama, navíc práce, kterou jsem měla ve Švýcarsku, byla dost náročná. Vstávala jsem v šest ráno, vracela se v šest večer a od sedmi byl trénink. Už jsem to nějak nedávala,“ přiznává Christianová, která teď v civilu prodává florbalové vybavení.
Při velkých rozdílech mezi špičkou a spodkem tabulky v nejvyšší domácí soutěži, a tím i nižším vytížení v brance, musí na mezinárodní úroveň ladit jinde. „Česká liga nestačí, když neděláte nic navíc. Je třeba chodit do posilovny, dělat doplňkové sporty. Snažila jsem se chodit i na tréninky s kluky, ale bylo složité to časově skloubit,“ dodává.
