Článek
Jak vám bylo na lavičce, když Estonci ještě deset minut před koncem vedli?
Já byl tak do 50. minuty přesvědčený, že to v pohodě zvládneme a oni fyzicky odpadnou. Ale když jsem viděl, že se nám nedaří si vytvořit tlak a zasypat je střelbou, tak jsem samozřejmě začal pochybovat. A v prodloužení už to bylo strašný, na to se nedalo dívat. Byl jsem rád, že jsem se mohl jít rozcvičit na penalty a nemohl to úplně sledovat. Na střídačce lidi nemohli sedět, vstávali, šílený nervy…
Napadalo vás, co by případné vyřazení s Estonci znamenalo?
To by byl obrovský průšvih. Myslel jsem na ten charter se 130 lidmi, co přiletí na pátek a na sobotu a chtějí nás vidět v bojích o medaile. Pro ně by to bylo smutný, pro nás tragédie.
Co českému týmu podle vás chybělo? Z tribuny to vypadalo, že Estonci měli lepší nasazení…
Možná prvních deset minut, ale pak nemyslím, že by tam byl někdo z kluků, kdo by nechtěl makat a nešel do toho agresivně. Ale pokračovali jsme ve stejném chaosu jako ve třetí třetině s Nory. Spousta lidí byla nervózních. Když jsem ve druhé třetině koukal na některé hráče, měli vysokou tepovku, Martin Richter byl úplně rudej. Chyběl nám klid a pohoda, i mezi sebou jsem cítil, že nefungujeme v pětkách jako kompaktní celek a nedržíme pospolu. Nebylo to ideální ani v obraně, pouštěli jsme je do brejků zadarmo. Ve všech herních činnostech kromě skvělého Davida Rytych v brance jsme zaostávali.
Neříkal jste si, že Estonci už musí každou chvíli odpadnout?
Zaskočili nás tím, že nastoupili na dvě lajny. To jsou všechno hráči se zkušenostmi ze švédské, finské nebo švýcarské ligy, nedošlo nám, že to bude mazec. Vždyť je to jakoby jsme hráli proti švédskému béčku a to je pořád hodně dobrý. Hráli výborně, troufnu si říct, že v tomhle zápase byli lepší než my. Měli spoustu gólovek, my měli vyložené šance tak dvě při přesilovce.
Zažil jste někdy takové trápení s papírovým outsiderem?
Měli jsme párkrát v historii problémy s Lotyši, junioři s nimi i prohráli. Ale takové trápení si nevybavím. Estonci nikdy takhle dobří nebyli, to byl nejlepší výkon, co jsem od nich viděl. Za něj si zasloužili postup.
Z vás se stal jeden z hrdinů zápasu díky nájezdům, při nichž jste střídal Davida Rytycha. Byli jste na tom domluveni už před zápasem?
Chtěl jsem po trenérovi, aby mi ráno řekl, jestli bych na ně šel. Říkal, že na 75 procent ano. Když pískli nájezd, tušil jsem, že vzhledem ke svým zkušenostem a věku tam půjdu, tak jsem si začal nasazovat chrániče a trenér mě tam poslal. Na konci jsem říkal Davidovi, aby byl připravenej, když se mi dva nepovedou, aby tam šel s čistou hlavou. A jeden gól ze čtyř nájezdů je dobrá bilance. Jsem rád, že se naopak vedlo klukům, ráno při tréninku jim to moc nešlo, to nám dali dva góly z devíti.
Věděl jste něco o estonských střelcích?
Kristian Talme hrál ve Švýcarsku, Kivi ve Finsku. Tam mi radil Pavel Brus, ale neříkal, že půjde do lobu. (úsměv) Říkal, že umí kličku a dát to nahoru. Henrik Talme to udělal chytře, dal mi to pod rukou, ale z opakovaného záběru jsem viděl, že mi chybělo tak patnáct centimetrů.
