Článek
Přidělení šampionátu do Singapuru mělo svou bohulibou logiku. Nešlo o případ známý z jiných sportů, které podlehly chrastění peněz a přidělily své vrcholné akce do bohatých zemí bez tradice a s nulovým zájmem veřejnosti.
V Asii florbal roste a mistrovství světa to mělo potvrdit. O týmy bylo dobře postaráno, organizace fungovala, hráčky budou mít zážitky na celý život i mimo hřiště.
Jenže akce narazila na častý jev, že zájem o hru se nemusí rovnat zájmu o sledování. V době, kdy je stále ještě mladý sport na vzestupu, mu televizní záběry poskrovnu zaplněných tribun, a to ještě povětšinou obětavými fanoušky z Evropy, dobrou reklamu nedělají. Však ani na finále návštěva nepřekročila čtyři tisíce diváků…
Pochopitelně nejde točit pořadatelství stále jen ve čtyřech velmocech, ale krok v podobě přidělení vrcholné akce do země, která se dlouhodobě pohybuje mezi 12. a 16. místem na světě, se nejevil jako krok vpřed. Zvlášť, když pořadatel zcela odbyl propagaci akce. Nula plakátů a billboardů mimo halu, žádné zapojení školní mládeže.
Jen dlouhodobý efekt může ukázat, že volba Singapuru měla své opodstatnění. Pokud pomůže k růstu dalším zemím mimo elitní čtyřku, což florbal nutně potřebuje, a přiláká k tomuto sportu další diváky. Jenže co se týče fanouškovské stránky, předchozí šampionát v Singapuru před 18 lety zjevně podobný efekt nepřinesl.
S trochou nadsázky to pro český florbal není špatná zpráva, má jistotu, že za dva roky singapurský divácký zájem v Brně a Ostravě trumfne o parník. Byť pořadatelé nejbližšího šampionátu v zemi, kde i ligové finále navštíví přes 10 000 fanoušků, mají pochopitelně výrazně větší ambice…
Cestou mírného risku se vydal i český tým. Procházka vzal hned čtvrtinu hráček z kádru loňských úspěšných juniorek, které se staly vicemistryněmi světa. Například u komety Anny Brucháčkové nemohlo být o nominaci pochyb, ta už během celého dvouletého reprezentačního cyklu ukazovala, že z ní i v osmnácti letech roste jedna z nejlepších, ne-li nejlepší česká hráčka současnosti.
Ale třeba k nominaci šestnáctileté Karolíny Klubalové, která do startu mistrovství světa neodehrála za dospělou reprezentaci jediný zápas, musel mít kouč, jak se říká, koule. Očekávaný element drzosti a nebojácnosti opravdu přinesla, vzpomeňme čtvrtfinálový pokus, byť neúspěšný, o freestylové zakončení nájezdu.
Omlazení českého kádru by mělo hlavní efekt přinést v dalších letech tak, jako se to povedlo u mužského týmu. Tým Lukáše Procházky může na letošní šampionát v budoucnu vzpomínat jako na odrazový můstek k ještě větším úspěchům. A snad i před důstojnější kulisou.
