Článek
Adéla je v týmu benjamínkem, ale vy jste, Kamilo, na mistrovství světa hrála v ještě mladším věku…
Kamila: Bylo to před deseti lety, tehdy mi bylo šestnáct. Florbal byl ještě mladý a nepříliš rozšířený sport, měla jsem i štěstí na lidi kolem sebe.
Můžete tedy srovnávat, změnila se role nejmladší členky kádru za těch deset let?
Adéla: Já teď nosila míčky a rozlišováky na trénink, ale už je řada i na jiných nováčcích na mistrovství světa. Ale myslím, že to k tomu patří, vždycky jsem si tím procházela, když jsem byla v té kategorii nejmladší. Neberu to jako obtíž.
Kamila: Mně se to líbí. Když už jsme tady spolu, tak mám občas problém, že když vidím ségru, jak nese tu tašku a má plné ruce…Ale pak si říkám, že je to její smůla, také jsem si to užila. V nároďáku to má pevné kořeny.
Vy jste, Adélo, v reprezentaci benjamínkem, ale v Bohemians jste už v šestnácti letech dělala kapitánku. To není moc obvyklé…
Adéla: Vybral mě trenér, přišlo to nečekaně. Ale myslím, že to starší hráčky braly v pohodě. Na hřišti není věk úplně rozhodující, tam se to maže.
Florbalové sestry Bočanovy foto: ČFbU
Kamila: Hledal se ideál mezi hráčkou, se kterou by komunikoval trenér, a zároveň měla blízko k ostatním hráčkám, a to se povedlo.
Vypadá to, že si velmi dobře rozumíte i mimo hřiště, prý se tu dokonce z legrace vyhlašovala soutěž, kdo vás uvidí dál než deset metrů od sebe.
Kamila: Tím, že jsme spolu na pokoji, tak společně vyrážíme i na trénink a na jídlo. Trávíme spolu spoustu času.
Rozuměly jste si takhle i v dětství, nebo jste se uměly pohádat?
Kamila: Neměly jsme příležitost, věkový rozdíl je mezi námi velký, takže jsme se trochu i míjely. Ona byla malá Adélka, já už řešila studijní věci jako maturitu. Řekla bych, že nás až florbal zase svedl zpátky dohromady. Vídáme se na trénincích, při zápasech a jsou to naše chvíle, které spolu zase prožíváme. Jinak máme ale spoustu jiných aktivit.
Měla jste, Adélo, sestru za vzor?
Adéla: Měla.
Kamila: Ještě abys odpověděla něco jiného. (směje se)
Adéla: Vždycky, když jsem viděla, jak dává góly, jak byla v šestnácti na mistrovství světa, tak to pro mě bylo hnacím motorem.
Když jste se poprvé potkaly v reprezentaci, byl to pro vás splněný sen?
Adéla: Pro mě ano, i když jsem s tím zpočátku nepočítala, když je mezi námi takový rozdíl. Ale jak se to postupem času přibližovalo, začaly jsme věřit, že by to mohlo vyjít. Pak ta premiéra přišla zrovna tady při letošní Euro Floorball Tour se Švédkami.
Kamila: Jak Áďa říkala, že jsem pro ni byla motivací, tak ona jí byla zas pro mě, abychom se tu potkaly. Vždyť jsem na mistrovství světa po šesti letech.
Teď se do St. Gallenu vydali i vaši rodiče…
Kamila: Určitě jsou spokojení, že jsme se sem dostaly, naše sportovní kariéry sledují. Dřív fandili hodně mně, teď víc podporují ségru, což je logické. Jsou tu na celý týden a ve volných chvílích vyrážejí po okolí, po Rakousku, Německu i Švýcarsku.
Jste tu jejich prodlouženou rukou, když máte Adélu na pokoji?
Kamila: To vůbec.
Adéla: My na sebe dohlížíme vzájemně. (úsměv)
