Hlavní obsah

Florbalová rekordmanka Kotíková: Na prémii jsem si ani nevzpomněla

Je největší českou sběratelkou florbalových titulů. V sobotu s Herbadent Tigers slavila po výhře 3:0 na zápasy nad Bohemians poprvé jako Magdalena Kotíková, předchozích sedm titulů získala reprezentační opora a dcera hokejového trenéra pod dívčím jménem Šindelová. Ve střešovické hale křepčila se spoluhráčkami v apartních zlatých kloboučcích.

Foto: Michal Šilhan

Magdalena Kotíková (vlevo) patřila spolu s Anet Jarolímovou mezi tahounky týmu Herbadent Tigers.

Článek

Ty jste měly nachystané?

Já o nich vůbec nevěděla, netuším, kde se vzaly, prostě je někdo přinesl. Ale sluší nám, ne? (úsměv) Viděla jsem podobné ve Švédsku.

Byl poslední krok nejtěžší, jak se říká? Hráčky Bohemians vám vzdorovaly, udolaly jste je jen o gól 3:2.

Myslím, že tentokrát to platilo stoprocentně, nejtěžší byl.

Své tituly asi máte přesně spočítané.

To nemám, teď si nejsem jistá. (chvíli počítá) Vím, že jich mám nejvíc, mělo by jich být osm.

Vychutnáváte si ten osmý stejně jako ten premiérový?

Vždycky se to odvíjí od toho, jak se člověku dařilo osobně. Teď se o mě pokouší nějaká viróza, ale jinak se mi v té finálové sérii hrálo dobře. Soupeřky bojovaly, nedaly nám nic zadarmo, ale my to chtěly ukončit.

Hrálo se i v docela slušné atmosféře, diváků přišlo skoro stejně jako na dopolední mužské finále…

Bylo to super, nečekala jsem tolik lidí. Na ženský florbal pořád moc diváků nechodí, ale tady byla výborná atmosféra, jedno jestli šlo o naše fanoušky, anebo Bohemky, ale s těmi bubny vytvořili pořádný kotel.

Poprvé se v ligové soutěži hrálo i o finanční prémii, sponzor vašemu týmu slíbil za triumf 51 tisíc korun. Jak vám to zvedlo motivaci?

Abych byla upřímná, během finále jsem si na to ani nevzpomněla, nebylo to něco, na co bychom myslely. Děláme to pro radost ze hry, florbal nás baví, a tohle je něco příjemného navíc.

Už jste si během své bohaté kariéry někdy vydělala florbalem?

(přemýšlí) Jako tým jsme získaly odměnu na Czech open, tehdy si pamatuju, že jsme z toho byly trochu nervózní, když jsme o ni hrály poprvé. Teď jsme to tak neprožívaly.

Na co prémie padne? Rozdělíte si ji nebo za ni uspořádáte party?

V šatně jsme si říkaly, že si za ni koupíme nové sálovky. (úsměv) Ale asi to vážně padne na tu naši florbalovou činnost.

Vloni v rámci sázky některé z vás po titulu běžely v plavkách přes Karlův most, co chystáte letos?

Asi nic, já toho ani nejsem příznivec, myslím, že není nutné. I když to občas bývá legrace.

Kam vyrazíte na oslavy? Už jste si za ta léta, kdy získáváte mistrovské tituly, našly oblíbený podnik? Váš klub slaví popáté za sebou…

Já na ty oslavy moc nejsem, tak ani pořádně nevím, jak se ten bar, kam holky chodí, jmenuje, ale je na Karlově náměstí. Letos tam ale vyrazím, je tam i raut k zakončení sezóny.

Je asi příjemné, že jste sérii ukončily v sobotu a nemusíte ráno vstávat do práce…

Naštěstí. Hrát ještě v neděli od osmi večer, to by bylo smrtelné. To byla další motivace.

Máte jí dost i pokračování do dalších sezón?

U mě se to vždycky odvíjí od zdraví. Poslední dvě sezóny jsem odehrála bez zranění i delší nemoci, když nepočítám tu současnou virózu: I mě to teď hodně baví, tým prošel generační obměnou, jsem ráda, když těm holkám můžu něco předat a vidím, jak na sobě pracují.

Na podzim vás čeká inovovaný Pohár mistrů, navíc v Mladé Boleslavi, to je asi další motivace.

Nijak extra jsem nad tím zatím nepřemýšlela, ale je fajn, že nás tam potkají jen těžké zápasy, navíc bez dlouhého cestování. Musíme se v létě na to pořádně připravit, ty zápasy budou mnohem těžší než v lize, kde bychom potřebovaly, aby se ta špička vyrovnávala.

A děje se tak?

Bohužel moc ne. Potřebujeme, aby ostatní týmy ještě víc makaly a donutily tím makat i nás a chtěly nás porážet. Pak se můžeme zlepšovat i my.