Článek
Bylo vidět, že při pohledu na opakovaném záběry jste hodně nazlobený.
Nadávat na rozhodčí je hrozně jednoduché. Ale pro mě je nepochopitelné, že ve sportu, který chce jednou na olympiádu, není použito video. Přitom od pořadatelů vím, že ho tu chtěli mít, ale byl to jeden z posledních bodů, který potřebovali zařídit, a prostě se na něj nedostalo. To je pro mě obrovský lapsus. Prohráli jsme o gól a trestné střílení bylo hodně sporné.
Jak vám sudí argumentovali?
Nechtěli se moc bavit. Oni mají zakázáno se dívat nahoru na obrazovku a za svým rozhodnutím si stáli, což je samozřejmě u sudích správné. Ale je pak divné, když to lidi v hledišti vidí…
Poznamenal třetí gól Švýcarek váš tým? K většímu závěrečnému tlaku už jste se nedostali…
Nesmíme zapomínat, že Švýcarky mají silný tým. My nebyli favority, i když jsme samozřejmě chtěli vyhrát. A především jejich první lajna je extrémně silná. I po tom gólu jsme se snažili tým hecovat a motivovat, i když jsme měli zdravotní potíže, hlavně Denisa Ratajová. A tak jsme sestavu točili, hráli primárně na dvě řady, některé holky už fyzicky nestíhaly, byl to hodně interaktivní koučink. O to hektičtější byl závěr, šance jsme měli, věřil jsem do posledních vteřin, že vyrovnáme.
Na turnaji jste vyhráli zápasy proti papírově slabším soupeřům, týmům silné trojky jste podlehli. Odpovídá tak čtvrté místo postavení ženského českého florbalu?
Odpovídá. Bez potíží jsme porazili týmy pod námi, což také dřív nebývalo, kromě jedné třetiny jsme neměli problém. My dělali vše pro to, abychom ty tři soupeře nad námi překvapili, ale pokud chceme porážet Finsko a Švýcarsko, musíme být ještě kvalitněji připraveni.
Škodí florbalu, že většina zápasů má jasného favorita a vítěz se dá předem odhadnout?
Dominance je na straně Švédska. Ale místo, abychom řešili, jestli to škodí, bychom se měli dívat a dělat to, co Švédky. Jsou perfektně fyzicky i dovednostně připravené a když to i my spojíme dohromady, budeme s nimi moc hrát. Jinak ne. Ale začíná to u podhoubí, aby generovalo takto připravené hráče. Sprinteři také netrénují, aby byli dvanáctí na světě, ale aby byli poměřitelní s těmi nejlepšími. Tak k tomu musíme přistupovat.
Vy u toho nebudete, s předstihem jste oznámil konec u reprezentace. Cítil jste po čtyřech letech u týmu nostalgii?
Před utkáním jsem si promítl, že tam jdu naposledy, ale během zápasu, zvlášť tak strhujícího, už ne. Uvědomil jsem si to, až když mi předali po zápase dres, to jsem pochopil, že je konec. A že to mělo skončit tou medailovou tečkou…
Svému nástupci předáte tým se zapracovanými mladými hráčkami, to je dobrý vklad pro budoucnost.
Tým rozhodně není přestárlý, byl nejmladší z té elitní čtyřky. Je to dobře pro budoucnost, ale není to vždy dobře pro aktuální mistrovství. Není to poprvé, kdy jsme byli nejmladší, ale my potřebujeme, aby hráčky na výborné úrovni u týmu zůstávaly nebo se vracely po mateřských povinnostech a hrály i ve třiceti jako Finky či Švédky. Klobouk dolů před tím, co tu odehrály mladé hráčky jako Nela Jiráková nebo Vendula Beránková. Mají potenciál, aby hrály dalších třeba osm let.
Co byste poradil svému následovníkovi?
Řekl bych mu, že na dvanácti třináct postech nemáme problém. Tak ať najdeme a vychováme ty zbývající a s tou třináctkou pracujeme tak, aby byla konkurenceschopná. Bohužel v českém prostředí to z hlediska kvality soutěže není úplně možné. Stejně jako Eliška Krupnová a Denisa Ratajová udělaly krok a šly do Švédska a Finska, musí to udělat další holky s výkonností od třetího do desátého místa. Ty by měly mít takové ambice, pokud chtějí porážet Finky a Švýcarky.
Jaká teď bude vaše budoucnost?
Primárně pracovní. Roli hlavního trenéra jsem měl na vedlejší pracovní poměr s tolerancí hlavního zaměstnavatele. Mám náročnou manažerskou práci a také jsem slíbil, že nějaký čas se budu věnovat rodině.
