Článek
Ještě v roce 1994 vedl Černý českou reprezentaci na premiérovém mistrovství Evropy v Helsinkách jako kapitán, v prosinci už začal pískat se svým osudovým rozhodcovským parťákem Janouškem. „Jirkův brácha s námi hrál fotbal, byla víceméně náhoda, že jsme se dali dohromady jako rozhodčí,“ přiznává Černý.
Za rok už pískali na otevřeném evropském šampionátu duel Finsko - Dánsko. „Byli jsme začátečníci na mezinárodní úrovni. Za Dány hráli borci, co měli dva metry a 120 kilo, my vyžle z Česka,“ vzpomíná Černý. „Perfektní zápas… Hráči i trenéři nás v tom koupali. Ale neodradilo nás to, delegáti nás podpořili,“ vybavuje si Janoušek.
Od té doby odpískali zápasy na šesti světových šampionátech, jednadvacet finále mužské extraligy a dvě Superfinále. Na mezinárodní úrovni měli před startem aktuálního světového šampionátu na kontě 131 zápasů, více než kterýkoliv z českých reprezentantů.
Šampionát jako odměna
Pískání je pro ně i po dvaceti letech koníčkem. „Strašně mě to baví,“ ujišťuje Janoušek. „Nejsme doma, musíme si brát dovolenou. Za zápasy tu odměny máme, ale už samotná účast na mistrovství světa je pro nás odměnou,“ vypráví Černý, který pracuje jako manažer prodeje.
„Pracuju od pondělí do pátku a rodina mi v sobotu a v neděli dává volno. Doma to chápou, rodiny přišly až poté, co jsme začali pískat,“ říká.
„Já se ženil až ve čtyřiceti, takže první manželka byl Petr,“ vtipkuje Janoušek. Italským „manželstvím“ ale jejich spolupráce není. „Někdy se i pohádáme, ale kdyby to nebylo v pohodě, tak spolu nejsme,“ ujišťuje rozhodčí, který pracuje jako OSVČ. „Můžu si to přizpůsobit. Když jsem dělal dispečera v autodopravě, pět let to trochu haprovalo,“ připouští.
Raději seřvat než vyloučit
Jak mají na hřišti rozdělené role? „Petr jede podle pravidel, já hráče spíš seřvu, snažím se to podat otcovsky,“ usmívá se pětačtyřicetiletý Janoušek. „Nemůžou se mi třeba rvát u střídačky. A mnohdy je lepší hráče seřvat, než ho zbytečně vylučovat,“ má jasno.
Ani po posledním šampionátu ještě konec s pískáním neplánují. „Venku je to složitější, ale naše extraliga se posledních pár let moc nezvedá. Zatím to v pohodě uběhám,“ ujišťuje Janoušek, jehož kolega je o šest let mladší.
„V extralize chceme být ještě pět let, na kratších turnajích třeba komunikovat s méně zkušenými rozhodčími,“ plánuje Černý. „Šéf říká, že dokud to uběhám, můžeme pískat,“ usmívá se Janoušek.
