Článek
Co s vámi udělalo, když Vítkovice na konci dvěma góly srovnaly na 5:5?
Zahýbalo to s námi. Byly to dvě takové nešťastné branky, dva odrazy. Toky (Martin Tokoš) to tam dobře trefil. Byli v tu chvíli na koni, ale do prodloužení jsme šli s tím, že máme stejnou šanci na výhru jako oni a povedlo se to.
V Mladé Boleslavi je několik hráčů, kteří působili v Ostravě, jak jste si užili první Superfinále doma?
Byla tady super atmosféra, tu halu znám, chodíval jsem tady na hokej, mám ve Vítkovicích kamarády, třeba Ondru Romana. Prostředí je tu skvělé, přišlo dost lidí, kulisa byla fantastická. Přijeli i lidi z Bolky, fandili celý zápas.
Měl jste tím zvýšenou motivaci, když pocházíte z Vítkovic?
Několikrát jsem to už říkal, na dlouhou dobu jsem odešel do zahraničí a těch lidí, které ve Vítkovicích znám, už je tam jen pár. Motivace je ale proti mateřskému klubu vždycky větší. Je mi ale jedno, kdo proti mně stojí. Nicméně finále v Ostravě a proti Vítkovicím. Je to tím umocněné. Opravdu vynikající zážitek.
Kluci z Vítkovic přiznali, že ani neví, jak jste se před tím gólem objevil volný před brankou. Kde jste se jim schovával?
Podíval jsem na Bangiče (Petr Novotný), on se podíval na mně. Jen jsem cuknul do středu a on tu přihrávku krásně načasoval. Kdybych to ale nedal, tak si asi budu sypat popel na hlavu. Vymyslel to ale Bangič.
V play off jste střelecky nezářil, schovával jste si góly na finále?
Celé play off jsem měl asi padesát střel a dal jsem asi jeden gól... Šance jsem měl, ale nechtěl jsem se tím zaobírat. Bohužel jsem to neproměňoval, nebo bohudík. Super.
Zmínil jste hokejistu Vítkovic Ondřeje Romana. Na finále byl. Víte, komu fandil?
To si asi nechám pro sebe, protože chodí na na florbal i do Vítkovic a taky tam zná pár kluků. Určitě fandil mi i Vítkovicím. (smích)
