Článek
Co jste stihla během svého rozlučkového dne?
Ráno jsem se byla podívat na dětském turnaji, což bylo moc fajn, vidět spoustu úsměvů, ten zápal elévek do hry, rozdala jsem podpisy na kolena, ruce, kartičky, hokejky… Pak přišly mediální povinnosti – a to největší po zápase.
Symbolicky jste se loučila po duelu českého týmu se Švédskem, kde jste strávila většina kariéry a zůstala tam i po ní. Konec jste ohlásila už dříve, teď na vás vše dolehlo? Dojetí na vás bylo vidět.
Na mě to poprvé dolehlo, když ta zpráva vyšla ven, to jsem brečela celé odpoledne. Cítím, že to bylo správné rozhodnutí. Florbal mi chybí, ale ne tak, abych se vracela jako hráčka. Těšila jsem se na loučení, i když jsem z něj byla nervózní už týden.
Jako rodačka z Mariánských Lázní jste se loučila ve svém rodném kraji.
Z toho jsem nadšená, že to je blízko. Měla jsem tu i rodinu a nejbližší, kteří mě přišli podpořit a tu podporu jsem potřebovala. (úsměv)
Stihla jste zavzpomínat i s bývalými spoluhráčkami? I když po debaklu se Švédkami 0:8 jim asi nebylo úplně do řeči…
Ještě ne, přiletěla jsem v pátek večer a v sobotu se přesouvala. Ale pár zpráv jsme si vyměnily, bydlíme na stejném hotelu, tak doufám, že se potkáme.
Neproběhlo vám při sledování zápasu hlavou, že byste byla radši na hřišti?
Neproběhlo. Já bych holkám i chtěla pomoct, ale nevidím se tam. Málo lidí pochopí, kolik je práce za tím hrát tolik let na takové úrovni. Ten můj vnitřní oheň už se zmenšil.
Ale kariéru jste si prodloužila trochu nezvykle v singapurském týmu Wondersticks. Jak to vzniklo?
To byly super čtyři týdny… Před švédským finále jsem se potkala se singapurským majitelem klubu a dali jsme se do řeči. Pak mi volal v létě, jestli bych neměla zájem, a já si říkala, že by to mohla být zábava i zajímavá zkušenost. Několikrát jsme si volali, řešili, co mám zařídit já, co oni, že tam budu i trénovat děti a předávat zkušenosti. A bylo to skvělé, oni byli spokojeni, já nadšená, povedlo se nám ligu vyhrát, tak se ta jejich investice vrátila. Skvělá zkušenost.
Kolik jste stihla zápasů?
Přiletěla jsem na play off. Čtvrtfinále se hrálo dva dny po příletu, měla jsem jetlag, k tomu vedro, vlhko, prostě trápenka, ale byl to soupeř na zahřátí. V semifinále jsme první zápas prohrály, nesedl mi, ale pak se to obrátilo a chytla jsem se, ve třetím rozhodujícím semifinále jsem dala čtyři z pět gólů. Finále jsme pak zvládly vítězně, sportovně to dobře dopadlo.
A mimo hřiště jste stihla poznat Singapur určitě víc než během loňského světového šampionátu.
Na to byly čtyři týdny dost času vidět nejen turistické atrakce, ale víc i ten každodenní život, jak to tam funguje s bydlením, prací, viděla jsem hodně nového.
Ještě si to někdy zopakujete? S vašimi kvalitami se jistě budete moct zapojit i bez systematického tréninku…
Projevili zájem hned, asi už by to nebylo ve stejném formátu, ale třeba jen na dva týdny. Až jim začne příští sezona, pobavíme se.
Nakolik jste teď s florbalem v kontaktu? Jdete si občas zahrát, zatrénovat si?
Aktivní jsem byla, ale florbal jsem nehrála, ani to na nižší úrovni neplánuju. Na Pixbu jsem se byla podívat, chtějí, abych si s nimi zatrénovala, třeba jednou týdně. Je hezké, že mě chtějí zpátky u sebe, také mi chybí sociální aspekt, s holkama jsem trávila každý týden spoustu hodin. Ale to je pořád dost vysoká úroveň, nemyslím, že to klapne.
Eliška Krupnová po zisku bronzu na loňském MS v Singapuru
Je velká změna život bez florbalu, s volnými víkendy?
Strašně si to užívám. Poznávám, jaké je to nemít nalajnovaný program každý den. Můžu být spontánní, nedělat nic, když nechci, jindy si jít zaběhat, do kina…
Zahrát si golf…
V létě bylo krásně, strávila jsem na něm hodně času, až jsem si říkala, jestli si nekoupím nové hole. Ale když mi to jednou vyšlo, že jsem šla hrát třikrát za týden, tak poprvé to bylo špatné, pak horší a potom ještě horší, tak nevím. (úsměv)
Za rok bude Brno a Ostrava hostit ženský světový šampionát. V jaké roli se na něm objevíte?
Nějaké rozhovory probíhají. Je jasné, že ne jako hráčka, ale jaká bude ta jiná role, ještě nevím. Jsem všemu otevřená.
