Článek
Helsinky (od našeho zpravodaje) - Po duelu se Švýcary si vytýkal nerozehranost, však si před šampionátem dopřál delší pauzu, kdy léčil s kolenem. Utkání s Norskem sice z preventivních důvodů nedohrál, ale stejně jako celý tým mohl být výrazně spokojenější...
K týmu plnému teenagerů Helena Vondráčková úplně nesedí…
Vzniklo to tak, že junioři si ji pouštěli na mistrovství světa, které pak vyhráli, tak někdo navrhl, že bychom to mohli držet. Mohli jsme si vybrat jakoukoliv písničku, moc návrhů nebylo, tak padla Dlouhá noc. Většině lidí na tom nezáleží, nebyla to nijak dramatická volba. Tak doufám, že si ji po gólech poslechnu ještě hodněkrát. (úsměv)
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jinak byla ale v hale hodně vlažná atmosféra, s posledním šampionátem v Praze se nedá srovnat…
To určitě nedá, víme, že čeští fanoušci jsou skvělí a chodí i na zápasy, kde nehraje jejich tým. Tady to úplně neplatí, na utkání s Nory to bylo extrémní, ale na play off se to bude zlepšovat a na finálový program v Hartwall Areně bude plno.
Co do té doby jako tým potřebujete vyladit?
Nejdřív se tam musíme dostat, vyjdou na nás zřejmě Lotyši, kteří jsou hodně nepříjemní, takže zatím směřujeme k nim. Ale se Švýcary ve skupině jsme prohráli a nepodali ideální výkon hlavně ve hře s míčkem, o tom si budeme muset promluvit.
Proti Norsku to byl lepší výkon, čím jste nakonec zlomili obranu seveřanů?
Klíčem byl pohyb v útočném pásmu. Hráli systémem 2-1-2, a když jsme dostali balonek za branku, pohybem se otevřela spousta místa pro beky na střelbu. Ta se nám dařila, a hlavně jsme byli konečně efektivní v zakončení.
Co jste říkal na legendu norského florbalu Kjetila Kronberga, který ve 41 letech hraje na svém jedenáctém mistrovství světa.
Neskutečné. On je podle mě fyzicky snad nejlíp připravený hráč tady na mistrovství, je obdivuhodný v tomhle věku.
Jak moc zápas bolel? Hrálo se hodně na hraně.
Byl to tvrdý zápas z obou stran. Norové to na tvrdosti potřebovali založit trochu víc, protože nemají takové florbalové kvality. Rozhodčí k tomu taky úplně nepřispěli, občas to pouštěli až moc, rozhodnutí byly zvláštní.
Je tvrdá hra trendem v současném florbale? Bylo to vidět i v zápase Švédů s Finy.
Samozřejmě. V Česku se tak nehraje, rozhodčí mají úplně jiný metr než třeba ve švédské lize nebo tady. Na mezinárodní úrovni se to pouští opravdu hodně, trend je takový a my musíme být připraveni.
Trvá, než si na volnější metr zvyknete?
Není to úplně jednoduché, příprava z české ligy v tomhle ohledu není optimální. Ale reprezentačních zápasů během sezony je docela dost. Poprvé je to pro každého těžší, pak jste připraveni. Je nás víc, kdo hrál nebo hraje ve Švédsku, tak víme, o co jde.
Zápas s Norskem jste ale nedohrál. Preventivně?
Diskutujeme to s trenérem Kettunenem. Měl jsem problém s kolenem, dlouho jsem nehrál a netrénoval, takže musíme nastavit zátěž, aby dávala smysl. Když je zápas takhle rozhodnutý, jsme domluveni, že spíš hrát nebudu. Na druhou stranu se potřebuju rozehrát po té absenci, musí se nastavit nějaký rozumný střed.
Kdy jste si zranění přivodil? Od turnaje v Plzni jste nenastupoval.
Mám s kolenem problém dlouhodobě. Na Euro Floorball Tour to vygradovalo, že jsem nebyl schopný hrát. Jinak bych se asi snažil vrátit, ale tím, že zbýval měsíc a půl do mistrovství, jsem se rozhodl, že je pro mě primární cíl a všechno mu přizpůsobil. Vůbec jsem nehrál, měsíc a půl byl v posilovně, pracoval na kolenu a vracel se těsně před mistrovstvím světa.
´Hráči ČR se radují z gólu.
V superlize jste se vrátil hattrickem proti Ostravě, to vás jistě povzbudilo, že jste střílet nezapomněl.
To jo, povzbudilo. I když to byl zápas, kdy jsem taky hrát neměl, a šel na hřiště snad za stavu 0:5. Pak jsem dal hattrick, ale herně to pořád není ono, potřebuju praxi. Zápas s Nory byl o něco lepší než proti Švýcarsku, ale pořád se do toho dostávám.
Mimochodem, v reprezentaci jste spolu s brankářem Markem a obránce Dominikem hned tři Benešové. Nepřináší to zmatky?
Je to docela zvláštní. Když někdo volá Beny, tak už se ani neotáčím, protože za posledních pár měsíců jsem se tolikrát otočil, když to nebylo na mě… Když někdo něco potřebuje, tak mi poklepe na rameno. (úsměv)
