Článek
Napadlo vás na začátku sezony, že byste mohli vyhrát Pohár mistrů?
Vůbec to na začátku nebyl cíl. Ale do finále už jsme šli s tím, že vyhrajeme, což je rozdíl proti minulým dekádám, kdy nás Švédi drtili na všech frontách. Nešli jsme si zápas užít, ale vyhrát. Užijeme si to až teď.
Skoro patnáct set nadšených fanoušků vyvolávalo i vaše jméno. To mockrát v kariéře nezažijete.
Obrovský zážitek, v Tatranu je neskutečná komunita, což se ukazuje poslední dvě sezony. Buďme realisti, na florbale to není každý zápas, ale na ty klíčové se vybičuje neskutečné množství fanoušků. Naši kamarádi a lidé, kteří se točí kolem Tatranu, jsou schopní udělat kotel, choreo. V tom nám v Česku nesahá nikdo po kotníky, že by udělal takovou fanouškovskou show. Pomáhal jsem i s choreem, chodím na Slavii na fotbal na Tribunu sever, tak jsem zvyklý na vysoký standard. (úsměv)
Co jste jim po zápase říkal do megafonu?
Ani nevím. Nejdřív jsem něco zařval a pak, že všichni jdeme na afterparty. V kotli jsou mí výborní kamarádi, plus bývalí hráči. Tak se tam sejdeme všichni. Teď je reprezentační pauza, naštěstí mám volno. Nevím, jestli se to bude blížit oslavě po titulu, kdy po sezoně může trvat několik dnů, ale i tak to bude výživné.
Marek Beneš s megafonem před kotlem Tatranu
Máte doma stříbro a bronz z mistrovství světa, stavíte tento triumf ještě výš?
Asi jo, tohle je výhra. V reprezentaci jsme na vzestupné úrovni, ale ten klíčový zápas jsme nezvládli, tady jo. Samozřejmě je to trochu jiné. V Pohár mistrů jsme porazili dva švýcarské celky, které myslím, že bychom porazit měli, na mistrovství světa musíte porazit minimálně dva top soupeře. V tomhle je to rozdílné, ale tady je to vítězství, tak si toho cením víc než stříbra nebo bronzu z mistrovství.
Co se vám hned po zápase honilo hlavou?
Velká úleva. Myslím, že všichni od nás třeba po superfinále, kdy jsme vyhráli, někam běželi, váleli se. Teď jsme se jen seběhli, a jak jsem koukal na všechny obličeje, bylo to celkem kouzelný, že kluci neměli sílu, ani nevěděli, jak slavit.
Hvězdou zápasu byl gólman Tomáš Jurco. Klíčový muž finále?
Jednoznačně. Bez skvělého výkonu gólmana se takový zápas zvládnout nedá. V první půlce měli hodně vyložených šancí, chodili do brejků. Ve třetí třetině, než jsme dali na 4:3, jsme měli víc šancí my, pak, když hráli v šesti, nás několikrát podržel. Tom je nejlepší gólman tady, možná už skoro na světě.
Druhá třetina byla hodně vyostřená, byl váš plán dostat se hráčům Falunu pod kůži?
To ne. Nemyslím, že to bylo za hranou. Třeba v prvním souboji, jak tam byl Matěj Havlas, někdo ho strčil a začali být šíleně podráždění. Chápu, že chtějí chránit gólmana, ale bylo to trochu přitažené a s cílem vyvolat tlak na rozhodčí, což se částečně povedlo.
Vy jste si na konci něco vyříkával s hvězdným Galantem Carlströmem. Co jste si řekli?
To asi není do médií. (úsměv) Švédi nejsou zvyklí prohrávat a on, jakmile přišel skákavý balon, to rval hlava nehlava, přitom mě seknul, tak se to tam začalo šťouchat. Ale bylo pěkný, když jsme si podávali ruce, oba jsme řekli, že to byla naše chyba.
