Článek
Nibali je jediným mužem pelotonu bojujícího v jubilejním stém ročníku, který se pyšní triumfy ve třech nejtěžších závodech planety. Ovládl Tour de France (2014), Vueltu (2010) a dvakrát Giro (2013, 2016). Nyní usiluje o obhajobu.
„Ale nepotřebuji nikomu nic dokazovat. Snad jen sobě samému," prohlásil v rozhovoru pro Procycling.com k jubilejnímu ročníku závodu, který v pátek odstartoval na Sardinii. Pokud Nibali vyhraje, zařadí se po bok osmi závodníků, kteří vyhráli Maglia Rosa třikrát. Triumf ve stém ročníku by jej učinil bezpochyby nejlepším z nynější generace italských závodníků.
Ve dvaatřiceti vkročil do závěrečné etapy kariéry. „Mám dostatek motivace," ujistil i přes čtyři triumfy z Grand Tour muž, jenž se stal nezpochybnitelným vedoucím formace Bahrajn Merida. Byť má nově vzniklý tým, v jehož barvách závodí i český cyklista Ondřej Cink, ještě Izagirra a Brajkoviče, měřítkem úspěchu nové formace je právě Nibali.
„Několikrát jsem se obával, že nebude mít motivaci závodit další sezónu. Ale rok po roku, úspěch po úspěchu se vždy vrací a chce být zase nejlepší," ujistil osobní trenér Paolo Slongo.
Nenávidí mě, připouští trenér
Jejich spolupráce začala v roce 2008. „Vincenzo dal hodně na instinkty, neměl moc rád strukturovaný trénink. Často improvizuje, ale přesto jsme do jeho závodění zavedli více vědeckých poznatků. Bylo třeba získat jeho důvěru. Není snadné jej přimět ke změně, protože pokud je pod nátlakem, uzavře se. Jeho hrdost symbolizuje jeho původ. Možná i proto má neuvěřitelnou schopnost bojovat pod tlakem," vyprávěl Nibaliho trenér.
„Vincenzo tvrdí, že máme vztah mezi láskou a nenávistí," usmál se Slongo. „Když jsem vyhrál první Giro před čtyřmi lety, docela dost jsem oslavoval a jen do sebe cpal milované lasagne. Až za mnou musel dorazit Paolo a připomenout mi jistou profesní odpovědnost," vzpomínal Nibali na jednu ze společných zkušenosti. „Uvědomuje si, jak moc mu pomáhám. Ale současně mě nenávidí, když sedí sedm hodin na kole, zatímco by raději končil trénink po šesti," usmál se Slongo. „Ale vždy vydrží. Kvůli vítězství. Kvůli hrdosti."
Nibali jen výjimečně poskytuje větší rozhovory. Pečlivě si hlídá, koho si pustí k tělu. „A nikdy neodpouští křivdu. V tom nepopře sicilský původ," upozornil cyklistův tiskový mluvčí Geoffrey Pizzorni.
Po triumfu na Tour 2014 vydal Nibali autobiografii s podtitulem Zuřivost a loajalita. „První ze slov vystihuje moji cestu kariérou a styl závodění. Loajalitu očekávám od lidí v mém okolí," vysvětlil Nibali.
První kolo mu otec rozřezal
V publikaci vypravuje o dětství v Messině a vzpomíná na začátky kariéry. První kolo dostal Vincenzo Nibali od otce Salvatoreho, aby synek vydal přebytečnou energii a držel se stranou problémů. „Jednou nebyly moje školní výsledky dobré a otec v návalu zlosti moje silniční kolo rozřezal," přiznal Nibali.
Úsměvná epizoda však kariéru vítěze všech Grand Tour nezastavila. Bylo mu pouhých šestnáct, když se z rodné Sicílie přesunul do Toskánska. Pokud chtěl naplnit ambice a talent, nebylo jiné cesty. „Bylo těžké se k tomu kroku rozhodnout. Maminka to nesla velmi těžce, strachovala se o mě. Ale když jsem se stal cyklistou, našel jsem životní cestu," vzpomínal Nibali, jak těžké bylo odejít z Messiny.
Ujišťuje, že i přes veškerou slávu nezapomíná na původ. „Rád řídím svoje Porsche, které mám díky triumfům na Giru a Tour. Beru to dnes stejně jako cestování autobusem. Nezapomínám ale, jak jsem jezdil autobusem do školy v Empoli, byl daleko od rodiny a přátel," prohlásil Nibali v italštině. Jen velmi výjimečně používá angličtinu. A v rodném jazyce má stále sicilský přízvuk proložený dialektem toskánské drsnosti.
Pořád má žraločí hlad po úspěchu
Zuřivost či dost možná spíše vášeň je příznačná pro jeho styl závodění. „Chris Froome jezdí jako robot. Zásadně bojuje o vítězství jen podle technických parametrů a měřičů výkonů. K tomu nechci nikdy sklouznout. Jasně, je potřeba mít pod kontrolou spotřebu energie. Ale mým přáním je nabídnout lidem vzrušení, zvolit správnou chvíli k útoku. Pokud závodník nemá tuto intuici, nemůže vyhrát všechny Grand Tours," dumal Nibali.
„Snažím se bojovat proti sobě. Jsem impulsivní v životě, impulsivní na trati. Možná to není nejlepší způsob, jak vyhrát Giro nebo Tour, ale jsem to prostě já," krčil rameny muž, jenž si nejen kvůli stylu závodění získal přezdívku Žralok z Messiny.
I ta podtrhuje cyklistou vyžadovanou loajalitu. Jen nerad mění vody. Za třináct sezón v profesionálním pelotonu vystřídal jen čtyři týmy. Po premiérové sezóně ve stáji Fassa-Bortolo bojoval sedm let v dresu Liquigasu, následně prožil čtyři roky v Astaně, aby od letoška přestoupil do Bahrajn-Merida.
„Někteří jezdci mění týmy téměř každou sezónu. Ale podle mého je snadnější zůstat déle na jednom místě. Je potřeba získat čas na vybudování týmu zaměstnanců či jezdců, s nimiž můžete vyhrát," přemítal Nibali a ohlížel se za předešlými štacemi. „Liquigas mi pomohl rozvíjet se jako mladému klukovi. Astana poskytovala prostředí, v němž jsem mohl vybojovat triumf v Grand Tour. Využil jsem tedy příležitost. A i teď chci velká vítězství," ujistil Nibali, že má pořád žraločí hlad.
