Článek
Stejně jako před pěti lety v Táboře, kdy jste skončila čtvrtá po pádu v posledním kole, vám medaile znovu unikla. Jste hodně zklamaná?
Určitě. Člověk dává do závodění hrozně moc. Měla jsem skvělou sezónu a při každém závodě Světového poháru, v němž jsem nastoupila, byla na stupních. Věřila jsem si v Táboře na medaili. Chtěla jsem ji vybojovat. Bohužel...
Oživil průběhu sobotního závodu vzpomínky na nešťastný šampionát v Táboře 2010, kdy jste rovněž spadla v posledním kole a přišla o stupně vítězů?
Ne, na to nemyslím. Snažila jsem se ze všech sil. Kdybych jela na jistotu, byla bych desátá. Na startu byla absolutní světová špička. Vyhrála mistryně světa ze silničního závodu. Ženský cyklokros je v posledních dvou letech neskutečně zajímavý. Když se podíváme na výsledkové listiny, jsou tam závodnice největšího kalibru. Mezi muži jsou jen cyklokrosaři. Ale mezi ženami jsou holky, které umí zajet dobrý výsledek i v jiných disciplínách. Kvalita pole je obrovská. Člověk tudíž musí trošku riskovat. V opačném případě není možné usilovat o stupně vítězů.
Jaký byl boj o medaile ve vašich očích?
Těžký a hodně náročný. Jelo se hodně rychle. A strašně to klouzalo. Trať byla vážně náročná. Hned v úvodu čelo závodu spadlo, já jsem se sice vyhnula, ale vlastně od toho okamžiku se vytvořila na čele díra. Navíc jsem se necítila úplně nejlépe. Neměla jsem skvělý den. Pokud pominu poslední pád, zajela jsem podle mého soudu velice slušný závod. Ale konkurence byla o trošku silnější.
Byly z pohledu bitvy o medaili rozhodující až dva pády v posledním kole?
Nastoupila jsem, protože jsem cítila medaili. Musela jsem něco udělat, abych nejbližším pronásledovatelkám unikla. Ale v jednu chvíli mi přední kolo podklouzlo. Měla jsem úplně zmrzlé ruce a vzala jsem za brzdu možná trošku více.
Věděla jste, že musíte setřást obhájkyni titulu Nizozemku Marianne Vosovou, která je silná ve spurtu?
Ano. Chtěla jsem si vytvořit náskok. Ten jsem si skutečně udělala, ale pak ho ztratila.
Na pravém koleni máte krvavý šlic. Jste po dvou pádech v posledním kole hodně potlučená?
Musela jsem se uhodit do čéšky, protože koleno oteklo takovým způsobem, že má dvojnásobné rozměry. Ale jinak se až na strašnou zimu cítím dobře.
Převládá smutek z nevydařeného útoku na medaili nebo spíše dobrý pocit, že jste jela dobrý závod? Užila jste si vystoupení před táborským publikem, jak jste plánovala?
Výsledek potěší a samozřejmě zahřeje u srdce. Ale není to vždy jen o výsledku. Dala jsem do závodu všechno. Musela jsem se strašně moc soustředit. V každé zatáčce, v každém okamžiku hrozila chyba. Když jsem dojížděla do cíle, užila jsem si ten okamžik, že jsem ze sebe vydala všechno a jsem pátá na světě, což je slušné.
Co vás čeká v nejbližších dnech?
Ze všeho nejdříve horká sprcha, abych rozmrzla. Pak čaj, možná další panák slivovice proti zimě. V neděli budu určitě na trati a i bez medaile platí, že mě fanoušci mohou pozvat na pivo či panáka. Pak si trošku odpočinu a vyrazím na týden na Havaj. Vykoupu se, ohřeju. V půlce března už mě čekají první závody Amerického poháru horských kol, takže žádná velká pauza nebude.
