Článek
„Každé vítězství na Tour je speciální. Nejen toto," odmítal devětadvacetiletý spurter, že by pro něj nedělní triumf znamenal více než čtyři předešlé z Grande Boucle v letech 2018 a 2019. A přece měl v očích slzy.
Na Tour de France se vrátil po dlouhé pauze. Naposledy jel nejslavnější závod v roce 2019. O rok později se do nominace nedostal. Ani nemohl, protože byl v trestu. V srpnu totiž ve spurtu ještě jako závodník formace Jumbo Visma při závodě Kolem Polska natlačil do bariéry krajana Fabia Jakobsena, který bojoval o život a musel podstoupit mnoho operací.
Groenewegen se tehdy potýkal s vlnou nenávisti. Dokonce mu vyhrožovali smrtí. UCI mu zakázal závodit na devět měsíců. A když mu vypršel kontrakt u nizozemského týmu, nabídku dalšího, ač skvěle etablovaný, nedostal.
Letos v zimě tudíž přestoupil do australské stáje BikeExChange Jayco. „Projevili ve mně velkou důvěru," neskrýval vděk, když si vychutnal okamžik na podiu Tour de France.
Ve spurtu porazil bývalého týmového kolegu Wouta van Aerta, s nímž tři roky oblékal dres Jumbo Visma. „Wout vždy žertuje, že dokud si člověk není jistý vítězstvím, má slavit a nárokovat si výhru. Tak jsem se řídil jeho radou. A pak jsem viděl, že sportovní ředitelé v autě se radují, tak jsem pochopil, že vítězství je moje," usmál se Groenewegen.
Sotva se zmátořil a setřásl největší únavu, padl si do náruče s otcem. „Je v cíli každé etapy na Grand Tour. Většinou se míjíte, ale dnes se zjevil přímo u mě. Bylo zvláštní s ním sdílet ten okamžik vítězství a udělat ho šťastným. Moje rodina mě velmi podporovala po nehodě před dvěma lety v Polsku," vykládal s evidentním pohnutím při vzpomínce na těžké chvíle.
Nechybělo přitom mnoho a o vítězství v neděli vůbec nejel. „Devět kilometrů před cílem jsem se připletl do kolize a spadl. Ale tým mě dokázal vrátit do hlavního pole," popisoval kritický okamžik.
A pak už šlo vše hladce. „Amund Groendahl Jansen mě dostal do perfektní pozice. Byl mým týmovým kolegou už v Jumbo Visma a já věděl, že je děsně silný. Jel pro mě na plný plyn," chválil pomoc týmového kolegy.
Sám byl na hranici možností. „Lapal jsem po dechu, nohy jsem měl totálně unavené, ale pořád jsem měl dost sil, abych dokázal sprintovat," vykládal, když si dostatečně vychutnal aplaus nadšených dánských fanoušků. Ti o den dříve aplaudovali za etapový triumf Jakobsenovi. Tomu Jakobsenovi, jehož Groenewegen srazil...