Článek
Závod s tradičními úseky na dlažebních kostkách, který bývá přezdíván „Peklo severu“, si úřadující český mistr v silničním závodu vyzkoušel premiérově loni. Po takřka 260 kilometrech obsadil 67. místo s bezmála dvanáctiminutovou ztrátou na vítězného Nizozemce Mathieua van der Poela, jenž je velkým favoritem i letos.
„Pojedu v pozici pomocníka, ale zrovna na Paříž-Roubaix je strašně složité predikovat, jak se závod vyvine. Budu se snažit naskočit do úniku, případně zachytit úniky, abychom jako tým neměli v závěru problémy, a hlavně pomáhat Madsovi a Jonathanovi,“ řekl Vacek.
Zkušenosti z minulého roku se mu budou hodit a chce je také náležitě využít. „Vím, že se už v prvních úsecích se může začít dělit balík, protože lidi začínají odpadat i kvůli defektu nebo jiným technickým problémům,“ poznamenal Vacek s tím, že může být místy i těžké se orientovat, jak na tom závodník vlastně je.
„Člověk si může myslet, že je poslední, ale dost možná je hodně vpředu a ani to neví, protože je nemožné vědět, co se děje před ním a za ním. Je to extrémně nevyzpytatelné a jde o to se nevzdat mentálně a protrpět nesmírně těžký závod. Člověk musí na sto procent věřit sobě, týmu a materiálu,“ vysvětlil.
Na nepříjemné kostky se dá podle něj dobře připravit. „Protože před Paříž-Roubaix je dost závodů na kostkách, kde si člověk může vyzkoušet formu a vidí, jak je na tom konkurence. Nejdůležitější je se připravit mentálně, protože je to strašně dlouhý závod. Prostě jet, i když na tom člověk není dobře, protože dojet do cíle je úspěch,“ prohlásil.
Vedle vlastního výkonu je k úspěchu zapotřebí i náklonnost štěstěny. „Chci do toho dát všechno a co nejvíce pomoc týmovým kolegům, ale moc dobře vím, že musíme mít i štěstí. Výkonnost mám, takže snad půjde všechno podle plánu. Nicméně na klasice se může stát cokoliv a předem stanovená taktika se může rázem úplně změnit,“ řekl Vacek.
