Článek
„Chci vyhrát celý závod. Druhý jsem byl už minulý rok," prohlásil sebevědomě závodník formace Jumbo Visma, když v cílovém prostoru jedenácté etapy chytil dech a vytočil znavené nohy na kole upnutém do trenažéru.
„Můj sen se stal skutečností. Už od dětství jsem snil o vítězství v etapě na Tour de France. Ale získat ve stejný den ještě žlutý trikot je prostě dokonalé," rozplýval Vingegaard.
Jeho dosavadním maximem bylo etapové vítězství ze závodu Kolem Polska (2019), z UAE Tour (2021) a Critérium du Dauphiné (2022).
Právě při generálce na Tour de France podporoval věrně Primože Rogliče. Zdálo se, že je v lepší formě a ve stoupáních má lepší výkonnost. Nicméně na start Grande Boucle do rodného Dánska dorazil s pokorou v pozici týmové dvojky.
Jenže bývalý skokan na lyžích v první prověrce, už na francouzském území, dramaticky ztratil při dějství přes sektory z Pekla severu. A tak Vingegaard v tichosti přebral pozici týmové jedničky, což demonstroval ve středu.
Sám by však odpor Pogačara, obhájce prvenství z UAE Emirates, nezlomil. Nicméně Vingegaardova formace předvedla takticky dokonalou partii. Od prvních metrů se ze strany nizozemského týmu Jumbo Visma jednalo o festival cyklistické ofenzivy. Při stoupáních přes Col du Télégraphe a Col du Galibier ještě třiadvacetiletý Tadej Pogačar odolával. Ale opakované nástupy Rogliče a Vingegaarda si musel pokrývat sám. „Měli jsme od začátku etapy jasný plán. A chtěli jsme závod pro Pogačra udělat super tvrdý, což se podařilo," vykládal Vingegaard.
Ještě při přejezdu Galibieru se zdálo, že Pogačar nemá problémy. Dokonce diktoval tempo.
Jenže finální výstup všechno změnil. Necelých pět kilometrů před cílem Vingegaard zaútočil. Pogačar nedokázal reagovat. A zatímco dánský cyklista letěl k cíli, Slovinec sotva točil nohama.
Dán postupně navyšoval náskok. A odhodlání mu nepochybně dodávala hlášení od sportovních ředitelů, kteří museli s nadšením sledovat, jak Pogačara předjíždí jeden cyklista za druhým, aniž by Slovinec dokázal reagovat.
Ani když se drsný sklon zmírnil na přijatelná čtyři procenta, nejednalo se pro Pogačara o spásu. Trpěl. A byl smířený se ztrátou žlutého dresu.
„Získal jsem spoustu času, ale nikdy bych to nedokázal bez týmových kolegů," připomínal Vingegaard, že průběžné vedení není jen jeho zásluha. „V posledním kopci jsem si řekl, že když nic nezkusím, nevyhraju," vysvětlil odvážný útok Vingegaard.
A Pogačar? Cílem projel se sklopenou hlavou. „Nevím, co se stalo. Prostě jsem neměl svůj den. V posledním kopci jsem prostě neměl dobré nohy," hlesl Pogačar. „Ale příště to mohu být já, kdo najede tři minuty," nevzdával se slovinský cyklista naděje na zisk třetího celkového vítězství z Tour de France.