Článek
„Byla to spravedlivá časovka ve srovnání s loňským rokem. Profil byl nahoru dolů, nikoliv po rovině jako před rokem. Hned po první obrátce jsem měl informace, že jsem nejrychlejší, což mi dodalo sebevědomí. Já se totiž prvních pět kilometrů necítil ideálně, nejelo se mi dobře," vykládal zkušený závodník.
Po loňské druhé příčce se letos na šampionát v časovce hodně zaměřil. „Tehdy jsem dva týdny před mistrovstvím haproval se zdravím. Letos jsem si dával maximální pozor, abych neonemocněl. A formu se podařilo skvěle vyladit," rozplýval se Bárta.
Rodák z Kyjova slavil první titul v roce 2012. Pak jej nikdo neodkázal překonat až do roku 2015. Další titul přidal v lichých letech 2017 a 2019. „Těžko se mi tituly srovnávají. Každopádně s přibývajícím věkem jsem musel změnit přístup k tréninku," rozjímal Bárta.
Jan Bárta ovládl časovku na společném mistrovství ČR a SR.
„Čím jsem starší, potřebuji více odpočívat. Musím upravit trénink. Někdy prostě jedu před závodem trošku méně, abych si odpočinul a tělo zregenerovalo. Už nemůžu jezdit dávky jako dříve. Ale zase mám více zkušeností. Každopádně v závodě s výkonností problém nemám," smál se Bárta, který naprosto drtivě porazil jednoho z hlavních favoritů Josefa Černého.
Bárta nechtěl předbíhat, zda v sedle coby profesionál vydrží tak dlouho, aby mohl případně pobrat další tři tituly. „Fakt nechci předbíhat. Beru z pohledu týmu, že je super obsadit stupně vítězů při časovce třemi jezdci. Teď se zaměříme na nedělní mistrák. Taktiku jsme zatím neřešili, ale pro Elkov je to závod číslo jedna," vysvětloval Bárta.
Jan Bárta na společném mistrovství ČR a SR.
V dalších týdnech jeho tým čekají starty na Sibiu Tour, Vyšegrádská čtyřka, závody v Alsasku, Czech Tour, Kolem Slovenska a Kolem Jižních Čech. „Ale ještě není definitivně jasné, kde budu startovat," krčil rameny Bárta, jenž si titulem vybojoval právo startu na mistrovství světa v Austrálii. „Mám dvě děti, k tomu si připočtu dlouhou cestu. Nevím, jestli je to pro mě," říkal vyhýbavě.
Stále se nezbavil křivdy, když minulý rok nedostal šanci na olympijských hrách poté, co se účastnického místa vzdal Josef Černý. „Měli jsme místo pro časovkáře, ale svaz prostě určitým způsobem rozhodl. Mrzelo mě to. Ale to už je pryč," říkal se zlatou medailí na krku na návsi v Kovářově.
