Článek
Před rokem na Tour překvapoval při své průlomové sezoně ještě v dresu Movistaru. Při návratu na legendární vyhaslou sopku Puy de Dome mířil za nečekanou výhrou, v závěru ale vytuhl, přeřítil se přes něj Michael Woods a další dva jezdci.
Letos už Jorgenson patří mezi elitní vrchaře, vyhrál prestižní závod Paříž-Nice a skončil druhý na Critériu du Dauphiné. Na Tour je klíčovým domestikem pro obhájce prvenství Jonase Vingegaarda. Také primárně kvůli němu vyrazil v 19. etapě do úniku, aby se v případě Dánova útoku mohl k lídrovi stáhnout a v kopcích mu ještě pomoct.
Jenže druhý muž průběžného pořadí v průběhu etapy sám sportovním ředitelům sdělil, že se na žádný nástup proti Pogačarovi necítí. A tak se Visma pustila do plánu B. „Dostali jsme zadání, že měníme taktiku a půjdeme si pro etapu,“ líčil Jorgenson, s nímž v úniku šlapal i nizozemský parťák Wilco Kelderman.
Matteo Jorgenson v cíli etapy Tour de France
A skutečně byl Američan ze skupiny uprchlíků tím nejsilnějším. Zaútočil 13,5 kilometru před cílem a odpoutal se od Richarda Carapaze i Simona Yatese. „Jel jsem hodně soustředěně a vymačkal jsem se sebe všechno,“ říkal Jorgenson.
V tu chvíli držel na skupinu hlavních favoritů zdánlivě velký náskok tří a půl minuty. Jenže o pět kilometrů později za to vzal král letošní Tour Tadej Pogačar. A když se tenhle fenomenální Slovinec rozjede, ostatní mají smůlu. „Když jsem ve vysílačce slyšel, že se přibližuje, cítil jsem pořádný tlak. Ale pořád jsem bojoval každým svalem svého těla,“ popisoval.
Jeho náskok ovšem rychle klesal. Necelých pět kilometrů před koncem už to byla pouhá minuta a Jorgenson věděl, že je zle. Dva kilometry před finišem ho žlutý trikot docvakl. Američan neměl šanci se soka zachytit. „I kdybych to zkusil, rozhodně by mě v závěru porazil. Jsem zklamaný, bohužel jsem za tenhle výkon nedostal odměnu,“ smutnil.
Dvě jeho úchvatná představení v brutálních kopcích Tour de France za poslední dva roky sice zůstanou v paměti fanoušků, vítězná etapa však stále Jorgensonovi chybí. „Byl jsem pořádně blízko, loni i letos. Cítím, že s Tour de France zatím nemám úplně dobrý vztah,“ hořce se usmál rodák z Walnut Creek. „Znovu jsem tu nechal všechno a opět to nestačilo,“ povzdechl si. Útěchou mu může být, že se posunul o pět příček na deváté místo průběžného pořadí.
A především, že jestli bude pokračovat v takových výkonech, vítězství na nejprestižnějším závodě světa se rozhodně dočká.
