Nuda na rovině a čekání na spurt. Philipsen prolomil trápení

Placka v podobě 10. etapy skutečně nevybízela k žádnému úniku. Dopředu se vydala akorát dvojice Kobe Goossens s Harmem Vanhouckem, první jmenovaný sebral nejvíce bodů na sprinterské prémii, pak se však oba Belgičané zařadili zpět do hlavního pole.

Drtivou většinu ze 187 kilometrů tak peloton absolvoval společně a v poklidném tempu. Nervozita se stupňovala až v závěru, kdy se blížil spurt. Silnou pozici si vytvořil právě Alpecin-Deceuninck, Van der Poel parádně rozjel sprint pro Philipsena. „Natlačili jsme se dopředu, jeli jsme dokonale,“ liboval si světový šampion.

Philipsen pak už měl (zdánlivě) snadnou práci a nikoho před sebe nepustil. „Ukázali jsme parádní týmovou práci. Kluci mi to parádně rozjeli. Jsme silní, tohle je zasloužené vítězství,“ mínil rodák z Hamu.

Před rokem čtyřmi vyhranými etapami ukázal, že je aktuálně nejlepší sprinter na světě, letos však zatím na sedmý triumf v nejslavnějším závodě čekal. Dvakrát skončil druhý, ve finiši šesté etapy ho z druhého místa sesadili rozhodčí kvůli nepovolenému zavření krajana Wouta van Aerta.

„První týden nebyl ideální. Bylo to těžké období, měli jsme i dost smůlu. O to víc jsem šťastný za tohle vítězství. Je to úleva,“ líčil Philipsen a jeho parťák souhlasil. „Složitý týden, Jasper si už možná po té penalizaci tolik nevěřil. Ale jsem rád, že prohry dokázal strávit a je zpátky,“ ocenil Van der Poel.

Alpecin by teď rád zaútočil i na obhajobu zeleného trikotu. V bodovací soutěži však má Philipsen na vedoucího Eritrejce Girmaye stále velkou ztrátu 74 bodů. „Je opravdu velmi silný a má velký náskok. Ale pokusíme se to stáhnout, třeba to vyjde,“ doplnil Philipsen. Sprinteři dostanou další šanci ve čtvrtek.

Náročná práce teď čeká jezdce na celkové pořadí. Středeční, 211 kilometrů dlouhá etapa v Centrálním masivu sice nenabízí žádné stoupání nejvyšší kategorie, šest vrcholů a 4350 výškových metrů přesto dost prověří i ty nejlepší vrchaře. Uvidíme další souboj Tadeje Pogačara, Remca Evenepoela, Jonase Vingegaarda a třeba i Primože Rogliče?