Hlavní obsah

Bál se o život, chtěl s cyklistikou skončit, teď je definitivně zpátky. Vingegaarda dohnaly slzy

Při svých dvou celkových triumfech na Tour de France působil Jonas Vingegaard jako typický chladný Seveřan. Emoce nedával moc najevo. Po vítězství v horské, 11. etapě letošního ročníku, kdy ve finiši přesprintoval Tadeje Pogačar, ale jasně ukázal, co pro něj tahle výhra znamená. Vždyť 27letý dánský cyklista ještě před třemi měsíci ležel v nemocnici a bál se o život. „Je to samozřejmě hodně dojemné,“ líčil v cíli se slzami v očích.

Vingegaard porazil na Tour ve spurtu PogačaraVideo: sntv

Článek

Během rozhovoru se několikrát zasekl, těžko hledal slova. Tenhle moment ho prostě emocionálně přehltil. Není se čemu divit. Vingegaard ukázal, jaký je šampion. „Tohle vítězství pro mě hodně znamená. Věnuju ho svojí rodině, bez ní bych tohle nikdy nedokázal. Celou dobu mě ohromně podporovali,“ říkal dojatě.

A že podporu v posledních měsících opravdu potřeboval. Při pádu v dubnovém závodě Kolem Baskicka si zlomil klíční kost a několik žeber, především měl však propíchnutou plíci a pneumotorax. „Bylo to tak zlé, že jsem myslel, že zemřu. Když jsem tam ležel, říkal jsem si, že jestli to přežiju, přestanu s cyklistikou. Ale teď jsem tady,“ vzpomínal Dán během volného dne.

Nejdřív se řešilo, jestli se vůbec stihne připravit na Tour. Pak v jaké formě. Nyní ovšem Vingegaard ukázal, že je skutečně výjimečný. „Jsem šťastný, že tu vůbec můžu být. Čím vším jsem si prošel poslední tři měsíce, takhle se vrátit po pádu… Před čtvrt rokem bych si tohle rozhodně nepředstavoval,“ uvědomoval si po vítězství v 11. etapě.

Ani jeho čtvrté etapové prvenství na Tour de France se nerodilo vůbec snadno. V nejtěžším stoupání na útok největšího konkurenta Tadeje Pogačara nedokázal zareagovat. „Nešlo to, byl to hodně silný nástup,“ uznal.

Po následném sjezdu pak ztrácel už přes půl minuty, ovšem v dalším kopci ještě Dán zabral. „Už jsem si nemyslel, že bych se mohl dotáhnout. Ale zabojoval jsem,“ popisoval. Sílu soupeře uznal i Pogačar. „Dal do stoupání všechno a zvládl ho mnohem lépe. Já se cítil výborně ve sjezdu, ale možná jsem vyplýtval před následným kopcem až moc energie,“ tušil.

Vingegaard v kariéře s o dva roky mladším Slovincem prohrál už několik sprintů, to však nechtěl opakovat. Ve finiši sice začínal z nevýhodnější, první pozice, nakonec však soka před sebe nepustil a rozdílem centimetrů mohl slavit jeden z nejcennějších triumfů v kariéře. „Překvapilo mě, že jsem Tadeje zvládl ve sprintu porazit,“ připustil Vingegaard. „Jonas byl hodně silný, gratuluju mu k vítězství. Teď už nemůže nikdo pochybovat o tom, že je tady ve své nejlepší formě,“ pokýval Pogačar.

Jako by tenhle triumf svému rivalovi i trochu přál. Tahle výhra totiž Vingegaardovi dodá další várku sebevědomí. Navzdory tomu, že se před Tour zotavoval z vážného zranění a trénoval jen měsíc a půl, je Dán definitivně zpátky v plné síle. A snad i zbytek letošního ročníku Staré dámy nabídne další podobně úchvatné souboje dvou nejlepších vrchařů současnosti.