Tělo si žádá, abych otočil list, říká Kreuziger. V pelotonu zůstane jako sportovní ředitel bahrajnské stáje

Prakticky ano. Šlo o pečlivě uvážený postoj, už v září jsem s ním přijel na Okolo Slovenska. Do poslední chvíle jsem cyklistické kariéře dával maximum, ale už se mi nedostávalo výsledků, na které jsem zvyklý, i proto jsem se rozhodl skončit. Chci dělat věci na plný plyn, nejen ze setrvačnosti. Měl jsem navíc letos natržený sval i problém s achillovkou, což byly známky toho, že tělo už si asi žádá odpočinek a je třeba otočit list.

Šlo o takový první impulz. Nedostal jsem důvěru pro Tokio, na něž jsem se připravoval. Další olympiáda v Paříži je daleko a světové šampionáty v příštích letech nebudou úplně pro mě. K tomu jsem cítil, že tělo už není připravené na to, aby zvládalo tréninkové dávky každý den. To byl další signál, že je čas něco změnit a přejít do trošku jiné role.

Spousta lidí se konce bojí v tom, že nemají plány do budoucna a neví, co budou dělat, ale já měl jasno. Už 8. listopadu mě čekají zkoušky na sportovního ředitele u UCI, takže teď se každý den učím. Musím přečíst asi sedm set stránek v angličtině, abych mohl řídit týmové auto v koloně, kde se někdy závodníkům vyhýbáte fakt hodně natěsno.

Byla to trochu shoda náhod. Znám tam ale hodně lidí, z managementu i nižšího personálu. Hledali nového sportovního ředitele. Měli jsme pak pár schůzek a oni došli k závěru, že jim do této role zapadám a já si to sám vyhodnotil jako skvělou nabídku. Uvidíme, jak to bude vypadat. Podepsal jsem zatím na rok, abych zjistil, zda mě to bude naplňovat.

Strávím spoustu času v autě, ale to mi nevadí. Určitě budu mít víc prostoru se věnovat rodině, dcerkám Aničce s Viktorkou, ale úplně zůstat doma nemůžu, to by se mnou bylo k nevydržení. Takže jsem rád, že mám před sebou novou výzvu. Žádný učený nespadl z nebe, ale jsem naprosto otevřený novým vjemům.

Vždycky jsem byl náročný sám na sebe i okolí. Budu se snažit být přísný a na všechno připravený, obecně je činnost ředitele dost hektická záležitost. Za chodu musím upravit své cyklistické buňky a přejít z fyzické zátěže na tu psychickou. Se souhlasem týmu si ale podržím i projekt své cyklistické akademie a na obrátkách nabírá i naše osvětový kampaň ohledně vztahu cyklistů a řidičů na silnici pod názvem Ukaž respekt.

Spousta kamarádů, které jsem měl kolem sebe v profi pelotonu od roku 2006, tak končí. Když jsem to na Sicílii potajmu říkal Nibalimu, postesknul si, že už tam zůstane sám. Cyklistika se ale hodně změnila, je výbušnější a spíš pro mladší, takže na kole budu jezdit už jen rekreačně. Začnu ale s běháním.

To taky, ale sportovní ředitelé s maséry a mechaniky chodí pravidelně po ránu běhat, takže kecky už mám objednané, i když od školy jsem běhu moc nedal. Když budu mít čas a bude hezké počasí, určitě se rád svezu i na kole.

Zejména rok 2013 byl pro mě výjimečný. Nejen nejlepším konečným umístěním z mých deseti účastí na Tour de France, ale také vítězství na Amstel Gold Race, kam jsem se vždycky moc rád vracel. Top výsledek se povedl už v roce 2008, kdy jsem vyhrál Kolem Švýcarska. Chybí mi snad jen pódium z nějaké Grand Tour, ale jinak myslím, že si nemůžu stěžovat.