Článek
Radomír Šimůnek senior, čtyřnásobný světový šampión, vyhrál podnik SP jednou: v roce 1994 v belgickém Louenhoutu. "Mně bylo tenkrát nějakých jednatřicet, Radek má ještě všechno před sebou a může dojít dál než já," podotkl Šimůnek starší.
"Kluk mi udělal velikou radost. Měl jsem ale větší nervy, než když jsem závodil sám," dodal někdejší fenomén světového cyklokrosu. U tohoto sportu zůstal i po skončení kariéry. Synovi, který obléká dres belgické stáje Palmans Collstrop, dělá trenéra, manažera i mechanika. "Tátovi patří velký dík," pronesl syn na adresu svého velkého učitele.
"Zvládnu všechno, jen masírovat neumím," usmál se táta Šimůnek, jehož v zápětí čekala cesta do Nizozemska, kde se v neděli jel závod seriálu Superprestige. Radek mladší stejně jako většina dalších závodníků působících v belgických týmech, cestoval letecky, aby ušetřil síly.
Takticky jako táta
Z Tábora odjížděl jako hrdina, nicméně před závodem téměř nic nenasvědčovalo tomu, že by právě Šimůnek junior měl být jedním z adeptů na stupně vítězů. Dosavadní výsledky v sezóně až tak oslnivé nebyly. "Ani já tomu nevěřil," přiznal vicemistr světa do 23 let z roku 2005.
Proč mu to dosud tolik nešlo? "Neměl jsem správný šmrnc, ale tenhle výsledek mě strašně moc nakopnul." Když mnozí sledovali jeho taktický styl jízdy, říkali si, že závodí úplně stejně jako kdysi táta. "Určitě ho nekopíruju. Musel jsem se vézt v háku, protože jsem na to prostě tolik neměl. Žádná vypočítavost v tom určitě nebyla," hájil se vítěz.
"Předvedl moc dobrý výkon a podařil se mu husarský kousek. Jen jsem se bál, aby ho zase nepostihl nějaký defekt. Naštěstí to všechno vyšlo bezvadně," dodal dnes 42letý bývalý skvělý cyklokrosař. O svého nástupce se už dávno bát nemusí. Jméno Šimůnek je stále v kurzu.
