Článek
Co se vám honí hlavou po zisku dalšího stříbra?
Pořád je to skvělé. Dobře vím, že rozdíl mezi mistrem světa a druhým místem je obrovský. Takže v první chvíli tam možná bylo i maličko zklamání. Snil jsem o zlatu, ale i tak musím být za tenhle výsledek šťastný. Taky jsem mohl skončit třeba pátý. V hloubi duše jsem doufal v příčku nejvyšší, ale zaplať pánbůh za druhý místo.
Bylo to pro vás těžší vloni nebo tady v Hoogerheide?
Před rokem v Trevisu jsem stříbro urval až v posledním kole. Tady jsem o něj musel bojovat padesát minut, protože jsem byl odjetý za Albertem skoro hned od začátku. Dnešek mě stál strašně moc sil. Poslední tři kola jsem jel v křečích. Myslel jsem si, že bych se ještě mohl kousnout, ale Albert měl k dobru nějakých deset vteřin a to už se sjet nedá. Ale musím jít dál, do dalších závodů.
Za rok je šampionát v Táboře. Věříte, že do třetice už to vyjde na zlato?
Já bych hrozně rád, ale tohle je pokaždé specifický závod a myslím, že my Češi tam příští rok budeme pod daleko větším tlakem. Podívejte se na Booma, který jel dnes doma plný očekávání a nakonec skončil dvacátý. Přitom byl asi největším favoritem. Doufám, že mě za rok nepotká to samé...
Kde byl největší problém Booma. V hlavě?
Věděl, že Belgičané spolupracují a pojedou s tím, aby ho uštvali. Najednou tam měl velkou díru a muselo mu být jasné, že už to nesjede. Pak se psychicky zlomil.
Cítil jste se po tlakem i vy?
Když člověk už jednou udělá medaili a má za sebou dobrou sezónu, očekávání je vždycky velké. Jsem rád, že jsem snad nikoho nezklamal. Měl jsem tady celou svou rodinu, přítelkyni Ine, její rodinu a spoustu skvělých fanoušků. Jen od nás ze Stříbra přijel plný autobus, pak tu byli i lidi z belgického fan clubu. V sobotu večer měli oba tábory takové společenské posezení.
V týmu Fidea budou určitě spokojeni také, byl jste nejlepším jezdcem...
Doufám, že i stříbro bude pěkný dárek pro můj tým a všechny lidi, co se o mě starají. Bez nich bych to nedokázal. Velký dík patří mechanikům, fyzioterapeutovi, psychologovi, trenérovi.
Překvapilo vás, že titul získal Albert?
Po zranění se dokázal znovu dostat do formy a dnes si to určitě zasloužil. Na nic nečekal, jel od začátku a taktika belgického týmu mu k tomu nahrála. Já jsem si jel svoje tempo, poslední dvě kola jsem zkoušel všechno možné, ale nohy už prostě nejely.
Kdo z vás by vyhrál, kdybyste jeli skoro celý závod spolu ve dvojici?
Těžko říct. Ale možná, že kdybych jel s ním, tak bychom nedokázali spolupracovat a třeba bychom čekali na ostatní. Protože já bych mu to rozhodně celý závod netáhl, abych se pak nechal ospurtovat. Takže je těžké takhle po bitvě se o tom bavit. Byl silný, vyhrál nejlepší, já musím být šťastný za druhý flek.
Když hned v úvodu závodu odjížděl Albert, tušil jste, že musíte vyrazit dopředu taky?
Čekal jsem, že to minimálně zkusí. Každý Belgičan chtěl odjet, ale vyšlo to zrovna na něj a jim ta situace celkem vyhovovala. Mně nic jiného nezbývalo, než po něm jít. Kdybych čekal, mohlo to dopadnout třeba úplně jinak.
Co vás teď čeká? Jdete slavit?
Jdu za týmem, máme společnou večeři. Budou tam i všichni sponzoři. Pak se asi někam rozprchneme a já budu v kruhu rodiny. Chci si to užít s nejbližšími.
Porušíte hodně životosprávu?
Asi moc ne. Přece jen mě čekají ještě další závody. Sezóna mi ještě nekončí a nerad bych si to zbytečně pokazil.
Už máte představu o tom, jestli zůstanete v budoucnu věrný nadále pouze cyklokrosu?
Je to pro mě zatím jasná priorita. Ale v létě určitě budu startovat na mistrovství Evropy v cross country horských kol v Nizozemsku, Už jsem domluvený s novým reprezentačním trenérem a myslím, že to bude příjemné zpestření přípravy. Ty biky jsou velmi lákavé, třeba i vzhledem k olympiádě. Sben Nijs dokázal, že se to kombinovat dá. Startoval v Pekingu a jeho krosovou sezónu to nijak nepoznamenalo. Vyhrál suverénně Světový pohár a dnes získal bronz.
