Článek
Chystá se na dvanáctou sezonu mezi elitou světové cyklistiky. A doufá, že se mu podaří rozšířit sbírku vítězství o jedinečné podniky, které má už dlouho vybrané...
Užíváte si týmová soustředění? Nebo je s přibývajícím věkem berete jako trest?
Jezdil jsem v přípravě podle svého režimu a měl pocit, že soustředění mě z toho vytrhne. Proto jsem je nikdy neměl rád. Ale čím jsem starší, tím víc si vše užívám. Přijedu na kemp a nemusím se o nic starat. Ráno vstanu, jdu se protáhnout, pak je snídaně, pár hodin na kole. Po návratu oběd, masáž, mechanik se mi postará o kolo. Je to absolutně bezstarostné. Uvědomuji si, jaký máme komfort. Vážím si všeho mnohem více než jako mladý. Však také začínajícím klukům říkám, že by občas měli jít do menšího, třeba kontinentálního týmu, aby si uvědomili, jak vypadá realita. World Tour je rozmazluje.
Chybí dnešní mladé generaci pokora?
Ano. Občas je potřeba vysvětlit jim pravidla. A připomenout, že slovo děkuji je to nejmenší. Přál bych jim, aby si prošli cestou jako já. Dávali jsme s tátou kolo dohromady postupně. Za lepší výsledky se kupovalo lepší řazení, za další super výsledek druhé tretry. Nebo lepší tretry. Teď mají kluci s talentem vše od začátků. Jsou rozmazlováni už od dětství a neuvědomují si, v čem žijí. Mám pocit, že si neváží, jak snadno a rychle dostávají skvělý servis.
Je pro vás jako otce složitější trávit hodně času mimo domov?
Každá cesta pryč mi láme srdce. Ale paradoxně je pro mě soustředění i přívalem energie. Mám hodně času odpočívat. Doma to slovo neznám. Přijedu z tréninku a jdu se věnovat synkovi. Čas doma je pro mě vzácný. Takže i když mám v nohách třeba dvě stě kilometrů, hrajeme si. A pokaždé večer jsem pěkně zničený.
Cítíte i po jedenácti letech v profesionálním pelotonu motivaci?
Obrovskou. Chci se vrátit na klasiky ve výborné formě. Minulý rok jsem měl životní formu. Nebo jsem byl rozhodně blízko. Výkonnost gradovala právě při závodě Kolem Flander. Ale ten očekávaný výsledek chybí. Před dvěma lety jsem odjížděl z Tour de France prakticky před startem kvůli zraněnému kolenu. Pořád v sobě mám určitou hořkost. Nebo spíše v hlavě nevyřízené účty. Chci si spravit chuť. Takže o motivaci nemám nouzi.
V šestatřiceti letech jste podepsal kontrakt na jeden rok. Kolik sezon se ještě vidíte ve World Tour?
Neřeším to. Jsem si jistý, že okamžik na odchod vycítím. Až se mi nebude chtít trénovat, nebo opouštět rodinu, bude to konec. Při jednom z tréninků na soustředění přijel Iljo Keisse před hotel a měl na počítači 195 kilometrů. Tak sedl na kolo a mezi kruhovými objezdy dojížděl těch pět kiláků. Já to mám stejně. Takže jsme se smáli, jací jsme blázni, jestli to máme zapotřebí. Ale právě tohle je důkaz, jak máme cyklistiku rádi. Když přijedu v Belgii nebo na Mallorce z tréninku, pokaždé kolo umyji. Až přestanu, bude to konec.
Zdeněk Štybar při regeneračním tréninku během soustředění týmu Quick Step.
Nechtěl jste po jedenácti letech změnit adresu?
Možností bylo více. Ale jsem rád, že nebylo potřeba měnit prostředí. Máme skvělý tým. Vím, co mohu od každého očekávat. Personál je stejný, ale tým se změnil hodně. Máme velké množství mladých kluků, kteří mi dodávají motivaci.
Není pro vás překážkou, že lídrů ve vašem týmu je až moc? Měl byste v jiné sestavě lepší a silnější pozici?
Naučil jsem se s tím žít. V jiném týmu by řekli, že se na klasikách jede na jednoho člověka a všichni se musí podřídit. V Quick Stepu se takhle nejezdí. Pokud mám formu a jsem vpředu, tak mi zbytek sestavy pomůže. Já v určitých závodech udělal taktické chyby. Měl jsem v hlavě určitou strategii, ale pak jsem se vlivem vývoje nedostal do pozice, v které jsem měl být. A rázem jsem se z adepta na vítězství stal tím, který hlídá nástupy a útoky, abych pomohl ostatním. A octl jsem se v takové pozici častěji, než bych chtěl. Ale já jsem týmový hráč.
Proslulé Vlčí smečky, jak se týmu Quick Step přezdívá. V čem je její kouzlo?
Tým si posily hodně vybírá. Než na někoho padne volba, vedení jezdce důkladně proklepne. Nejde jen o sportovní výkonnost. Musí mít předpoklady zapadnout do party. Je jasné, že dokud s daným člověkem nepracujete, nemůžete vědět, jestli zapadne. Občas se stane, že každý nepasuje do týmu úplně ideálně. Ale pak je důležité, aby to nebylo vidět při závodě. Nesmí se stát, že je někdo vyčůraný a jezdí jen na sebe. To se v Quick Stepu neakceptuje.
Proto posbíráte vždy desítky vítězství za rok?
Souvisí to s motivací. A vlastně i s množstvím lídrů. Když je člověk v týmu, který nevyhrává, morálka upadá. V Quick Stepu musím být pořád ve skvělé formě, protože do každého závodu jdeme vyhrát. Neúčastníme se. Nikdy! Jdeme vyhrát. Pokaždé! Když nedám tréninku všechno, hned se to projeví. Nechci ze sestavy vypadnout. Chci být součástí vítězné party, byť třeba zrovna nejsem já ten, který stojí na podiu.
Jste v týmu mazákem. Dostáváte se často do pozice, kdy musíte nové tváře v týmu usměrnit?
Ze své pozice si mohu upřímnost dovolit ke všem. Když jezdí někdo jen na sebe, hodně intenzivně se mu naznačuje, že je potřeba změnit přístup. Občas musím někoho posadit na zem. Je důležité, aby si daný závodník uvědomil, že udělal chybu. Ale neřveme na sebe. Vše si vysvětlujeme. I po vyhraných závodech se často dělá brífink, protože dojde k taktické chybě.
Letos jste po dlouhé době neabsolvoval během zimy jediný závod v cyklokrosu. Proč?
Měl jsem v plánu sedm závodů. Ale změnil jsem trenéra. Vzdal jsem se služeb osobního kouče, kterého jsem měl najatého, a připravuji se podle programu našeho týmového.
Zdeněk Štybar si vychutnává kávu během tréninku na soustředění.
A ten je proti cyklokrosu?
Vyhodnotili jsme vše tak, že bude lepší zůstat v období krosových závodů na Mallorce a věnovat se specifickým tréninkům. Cyklistika se za poslední roky hodně změnila. Už od listopadu je třeba držet systém. Není to o bezmyšlenkovitém sezení na kole. Od prvního tréninkového týdne má člověk přesně nastavené intervaly, watty, tepovou frekvenci. Při krosu jsem navíc jezdil kvůli nedostatečnému počtu bodů z poslední lajny. Riziko pádu a zranění je velké. Proto jsem se s těžkým srdcem na cyklokros vyprdnul. Ztratil bych téměř tři týdny kvalitního tréninku. A to je hodně.
Ušetřil jste kromě času i psychické síly?
Určitě. Byl jsem s rodinou na Mallorce v absolutní pohodě během celých Vánoc. Neřešil jsem, jestli za tři dny někde závodím. Připínat si číslo na záda od poloviny prosince je hodně těžké. Krosu jsem si v kariéře užil dost a možná ještě užiju. Jasně, v terénu si zablbnu a jde o extra publicitu pro tým. Ale kros stojí spoustu energie a tým mě potřebuje na silnici. Od prvního závodu se na silnici jezdí bomby. Je jedno, zda je leden nebo červen. Prostě pořád šrot. Takže každá ušetřená energie se může hodit.
Wout van Aert se do krosové sezony pustil. Může pro něj jít směrem k silnici o výhodu? Nebo jej takové vytížení dříve či později negativně ovlivní?
Je neuvěřitelné, jakou formu v terénu Wout ukazoval. Hned po dovolené měl skvělou výkonnost. Základ bude mít určitě skvělý. Ale jel každý závod hranu. Obětoval spoustu energie. A je na něj obří tlak. Pořád musí vyhrávat. Jsem zvědavý, jestli vydrží až do Roubaix, které vyhlásil za jeden z cílů.
Stejně jako vy. Máte už daný program nebo se teprve rodí?
Začnu v polovině února na etapáku Ruta del Sol. Nikdy jsem závod nejel, půjde o moji premiéru. Pak si budu vybírat... Omloop, Kuurne, Strade Bianche, jeden ze závodů Paříž-Nice nebo Tirreno-Adriatico. Pak Milán-San Remo a klasiky. Vše dělám tak, aby forma gradovala kolem Flander a Roubaix. Tím, že se Roubaix o týden posunulo, bude náročné vyladit výkonnost. Kdo načasuje špatně, bude mít problém.
Roubaix pro vás ale nebude konečnou jarního programu...
Pojedu italské Giro. Takže jaro pro mě bude delší. Mnohem delší. Forma musí přijít později.
Je jedním z motivů zkompletování vítězného hattricku z Grand Tour?
Ano. Po etapě z Tour de France a Vuelty chci vítězství i z Gira. Snad to na druhý pokus vyjde.
