Článek
V sobotu budete na startu při hromadném závodě na republikovém mistrovství. Uvažoval jste i o startu ve čtvrteční časovce?
Ne. Jedinou možností, jak se dostat domů z Belgie, kde jsem závodil, byl osobní automobil. Takže jsem po poslední etapě Kolem Valonska ve středu sednul do vozu a jel do Stříbra. Ve čtvrtek jsem se projel na kole a v pátek jsem měl děsně narvaný program. Ráno jsem asistoval jako ambasador u oznámení o pořádání L´Etape v Česku, pak jsem měl povinnosti v Mladé Boleslavi. Odpočinek od závodů mi přišel vhod
Co na konání L´Etape v Česku v příštím roce říkáte?
Jde o akci, kterou provází kulisy a energie Tour de France, ať se jede kdekoliv. Je úžasné, že lidé v Česku dostanou šanci prožít si atmosféru nejslavnějšího závodu světa. Půjde o obrovské emoce. Když se naskytla šance stát se součástí projektu, neváhal jsem.
Zdeněk Štybar z týmu Deceuninck Quick Step po vítězství v šesté etapě závodu Vuelta San Juan v Argentině.
Některé týmy svým cyklistům start na národních šampionátech zakazovali. Jaký byl postoj vedení Deceuninck Quick Step? Nezrazovali vás od účasti?
Ne. Nikdo mi start nerozmlouval. Testují nás dvakrát v týdnu. Všichni mají ale strach, protože kdyby v týmu bylo více nakažených a nemohli bychom startovat na Tour de France, byla by to tragédie. Rozpadli bychom se.
Nezvažoval jste, že s ohledem na nabitý program domácí šampionát vynecháte?
Mistrák je prestižní záležitost. Stejně jako zisk titulu. Takže se těším a moc rád bych oblékl dres českého mistra.
Věříte, že můžete uspět proti přesile domácích týmů?
Je to vždy stejné. Pokaždé si před závodem říkám, že to bude jiné, a pak jsem občas v cíli znechucený. Ale letos to může být zase jiné. Já doma závodím rád a vážně doufám, že mám šanci na vítězství.
Studoval jste trasu sobotního šampionátu v Mladé Boleslavi?
Měla by mi sedět. Mám krásné vzpomínky na kopec v Mladé Boleslavi, protože tam jsem trénoval před republikovým mistrovstvím v cyklokrosu ještě v době, kdy jsem patřil do třiadvacítky. A pak jsem vyhrál titul mezi elitou. Moc se těším.
Máte už jasno, zda pojedete Tour de France?
Doufám, že pojedu, protože jde o nejdůležitější akci roku. Ve středu tým oznámí oficiální nominaci. Pokud v sobotu při republikovém šampionátu nespadnu nebo nedostanu koronavirus, mám šanci.
Váš tým musel dočasně vyškrtnout ze soupisky už čtyři závodníky kvůli vážným zraněním po pádech. Při karambolech Jakobsena ve finiši úvodní etapy Kolem Polska a pádu Remca Evenepoela do rokle na Kolem Lombardie tuhla fanouškům krev v žilách. Jak moc vás nehody parťáků vyděsily?
Myslím, že můžeme mluvit o obrovském štěstí. Když jsem viděl pád Fabia Jakobsena, tak jsem z toho byl hodně špatný. Nevěřil jsem moc, že přežije. To samé bylo s Remcem Evenepoelem. Závod kolem Lombaride jsme sledovali. Viděl jsem, že u zídky leží kolo a z dalšího záběru bylo patrné, že jde o Specialized a hodně malý, takže mi bylo jasné, že je Remca. Zrovna jsme se přemisťovali mezi závody a atmosféra byla hodně špatná. Když během deseti dnů skoro ztratíte dva kamarády, tak nemáte dobrý pocit.
Start letošní sezony provází velké množství velice drsných pádů. Jaké je vaše vysvětlení?
Myslím, že je to shoda okolností. V Polsku je finiš dané etapy nejrychlejším spurtem v celém kalendáři. Kluci jeli pětaosmdesát, většinou je maximum o deset dvanáct kilometrů méně. Groenewegen navíc nedodržel linii, jel zleva doprava. O sjezdu na Lombardii se zase ví, že je hodně nebezpečný. Je potřeba myslet na bezpečnost a pořád ji zlepšovat.
Před šesti lety při Eneco Tour jste si sám užil své, když jste ve spurtu vletěl do bariéry a přišel kvůli vážným zraněním o start na Vueltě. Zlepšila se bezpečnost cyklistů za tu dobu?
Řeknu to tak, že rezerva na zlepšení je pořád. Třeba teď při etapáku Kolem Valonska byly v druhé etapě klasické bariéry, až na posledních sto padesáti metrech byly bez nohou. Další den pak bylo označení o vzdálenosti pět set metrů do cíle na krajnici, takže se celý peloton vyhýbal a přineslo to hodně nebezpečnou situaci. Některé úseky byly vyloženě na horské kolo. Organizátoři pak chodili a omlouvali si, že museli měnit na poslední chvíli trasu. Je třeba vnímat i okolnosti, každopádně je neustále nutné pamatovat na bezpečnost cyklistů, kteří jsou chráněni vlastně jen přilbou.
