Článek
Uvítání Alberta Contadora v jeho rodném městě
„Je to neuvěřitelné, naprosto neuvěřitelné," zalykal se štěstím, když v neděli v noci slavil v Santiagu de Compostela triumf v třetím nejtěžším závodě planety. Jen Eddy Merckx (11), Bernard Hinault (10) a Jacques Anquetil (8) mají v Grand Tour lepší bilanci. „Nikdy jsem neprožil náročnější sezónu. Stát na nejvyšším stupni Vuelty při pohledu na minulé měsíce je něco jako zázrak," culil se borec přezdívaný El Pistolero.
Bylo symbolické, že Contador slavil největší vítězství sezóny 14. září. Přesně před dvěma měsíci se zdálo, že jeho sezóna je v troskách. Při desáté etapě Tour de France, 14. července, si do kapsičky na dresu sáhl pro energetickou tyčinku. Ve sjezdu při rychlosti přes 60 kilometrů. Nerovnost na vozovce ho vymrštila do příkopu. Zlomil si pravou holenní kost a poranil koleno. Z vrcholu, na nějž se chystal osm měsíců, musel odstoupit.
Sezónu nechtěl končit pádem
„Ale nechtěl jsem sezónu končit pádem," vysvětloval v Santiagu Contador, co bylo jeho hnacím motorem. Po dlouhé léčbě a krátkém tréninku nikdo nevěřil, že je schopný se důkladně připravit na Vueltu.
Na start se ale postavil. A jel fantasticky. Strojově šlapajícího Chrise Frooma zničil vytrvalostí a srdcem. „Nemůžu si nic vyčítat. Udělal jsem pro úspěch maximum," hlesl zničený Froome v cíli předposlední etapy, kdy mučivé stoupání po spektakulární bitvě se španělským sokem dokončil zcela bledý, zatímco Contador se v záplavě řvoucích příznivců blaženě usmíval.
„Obrovský díl mého vítězství patří fanouškům. Neuvěřitelně mě v průběhu závodu povzbuzovali. Každý den jsem z lidí čerpal energii. Dodávali mi sílu," děkoval španělský fenomén.
