Článek
Slavnou klasiku Paříž–Roubaix organizátoři zrušili kvůli pandemii koronaviru. Byl jste rád, že alespoň druhý z vašich oblíbených velkých jednorázových závodů v kalendáři zůstal a vy jste byl na startu?
Moc jsem se na Flandry těšil! Z monumentů je to můj nejoblíbenější. Samozřejmě ve srovnání s minulými ročníky závod provázela jiná atmosféra, protože kolem trati bylo minimum diváků. Bylo to smutné. Ale věděli jsme už dopředu, že k trati nebudou mít fanoušci přístup. Organizátoři vyhlásili, že policie bude hlídat zákaz přítomnosti cyklistických příznivců u trasy a případné porušení bude pokutovat.
Užil jste si závod s ohledem na fakt, že z tradičního jarního bloku pro klasikáře nezůstalo vlastně nic?
Po restartu sezony jsem jel Strade Bianche, monument Milán–San Remo a v první polovině října tradiční jednorázovky jako Brabantský šíp, Gent–Wevelgem či Scheldeprijs. A vážně jsem si užíval každý kilometr jednotlivého závodu, ať se jelo v jakémkoliv počasí. S ohledem na situaci panující v Evropě jsem si uvědomoval, že každý závod může být posledním. Jindy se mi na některé závody nechce. Ale teď jsem byl rád, s jistou nadsázkou, za každý pouťák.
Byl jste nedělním výsledkem zklamaný?
Věděl jsem, že nepojedeme na mě. Neměl jsem formu, jakou bych si přál. Přesněji jsem neměl formu, jakou jsem zvyklý mít při klasikách. Za normálních okolností, kdyby se Flandry jely v jarním termínu, bych byl maximálně vyladěný. V upraveném kalendáři jsem vše směřoval k Tour de France. V nominaci jsem byl, ale se startem to nakonec ze zdravotních důvodů neklaplo. A jak jsem pak málo závodil, tak jsem se na ideální výkonnost nedostal.
Z Tour de France vás vyřadila bolest v koleni. Šlo o zranění, nebo se jednalo jen o přetížení?
Vyplynulo to z přetížení. Já tehdy bolest poprvé cítil už při tréninku dva dny před českým mistrákem. Pak jsme ve Francii už s celým týmem jeli trénink v dlouhém kopci a bolest se ozvala znovu. Já věděl, že v takovém stavu na start nemohu. A odstupovat třeba po druhé etapě, to by nebylo fér vůči týmu.
Jak jste následně prožíval Tour de France, kde se vašemu týmu Deceuninck Quick Step mimořádně dařilo?
Bylo to hodně složité. Zejména v prvních dnech po návratu. Navíc hned druhou etapu vyhrál týmový kolega Julian Alaphilippe a měl žlutý trikot, který držel několik dnů. Další týmový parťák Sam Bennett rovněž slavil dílčí vítězství a vozil zelený trikot pro lídra bodovací soutěže. A potvrdil ho triumfem při dojezdu v Paříži. Jsou to momenty, které cyklista prožije velmi pravděpodobně jednou v kariéře. Byl jsem obrovsky zklamaný.
Umocnil vše navíc charakter zranění, kdy nešlo o nic vážného?
Přesně. Vlastně mě koleno nijak neobtěžovalo. Jenom při extrémní zátěži. Když to přeženu, je v daný okamžik lepší mít něco zlomené než zranění, které vlastně ani zraněním není. Musel jsem se s tím srovnat v hlavě, což bylo vážně těžké.
Navíc jste před Tour svoji formu charakterizoval jako výjimečnou.
Cítil jsem se výborně. Byl jsem skvěle připravený, forma byla vyladěná. Jednoznačně jsem chtěl jet o etapu. Určitě bych byl schopný pomoci i kolegům. Děsně mě štvalo, že místo toho musím odpočívat. Věděl jsem, že forma bude pryč. Ta zmizí jako pára nad hrncem.
Užil jste si o to více rodiny a pětiletého syna Lewise?
Zase úplné volno jsem neměl. Odpočinul jsem si pár dnů, pak se vrhnul do tréninku a vrátil se k závodům. Doma jsem moc nebyl. Hodně času jsem prožil na hotelu. Ale času po domácím tréninku jsem se snažil maximálně využít a být se synkem. Přijeli mě se ženou vyzvednout po etapáku BinckBank Tour. Lewis viděl peloton, který se mu moc líbil, a hned chtěl jít na kolo. Samozřejmě v dresu, týmové čepičce, a jestli prý taky bude v televizi... Takové okamžiky člověka osvěží. A taky mě pěkně sprdnul...
Prozradíte, co vám vytknul?
Když se jela jednorázovka Scheldeprijs, tak byl se ženou u trati. Věděl jsem o nich a hodil malému bidon. Pak mi doma vyhuboval, že se to nesmí dělat. A překvapil mě, jak měl následně chuť závodit. Má kolo se třemi převody a dokázal rychlost vytáhnout na dvaadvacet třiadvacet kilometrů v hodině. Střídal sprinty s volnějším tempem, byl jsem ohromený, jak se mu to líbí.
Podařilo se psychické i fyzické rozpoložení dostat před Vueltou do ideálního stavu?
BinckBank Tour v Belgii měla být posunem dopředu. Jenže jednu těžkou etapu organizátoři kvůli epidemiologickým opatřením zrušili, časovku zkrátili... Snažil jsem se přidávat si pak v tréninku těžké intervaly. Uvidíme...
S jakými ambicemi jste vstoupil do třetí Grand Tour sezony, která bude mít jen osmnáct etap?
Znovu platí, že se chci pokusit o etapové prvenství. Právě na Vueltě jsem si připsal první vítězství na Grand Tour. Nebylo by špatné přidat další. Vuelta je však vždy hodně ostrá, nevyzpytatelná. Osm etap je kopcovitých, pět horských, tudíž obrovsky náročný program. Já přitom kopec dlouhý deset kilometrů a více nejel od červencového soustředění v Itálii. Ale těším se jako malý kluk, že budeme mít šanci závodit.
Straší vás zhoršující se epidemiologická situace v Evropě? Kupříkladu při italském Giru si závodníci stěžují, že se necítí bezpečně.
Doufám, že organizátoři ve Španělsku vše zvládnou a závod se dojede až do cíle v Madridu. Jsem si jistý, že zavedou přísná opatření, protože nebudou chtít riskovat zrušení Vuelty. Myslím, že se mohou poučit z fungování Tour de France. Jasně, tehdy nebylo onemocnění covid-19 tolik rozšířené. Aktuálně se počty nekažených zvedají úplně všude. Myslím, že i fungování Gira bude pro Španěly určitým ponaučením.
Zatímco Tour jste jel dvakrát a Giro jednou, Vuelta vás čeká už popáté. Máte španělskou Grand Tour v oblibě?
Mám rád Španělsko, takže mám rád i Vueltu. Vážně se moc těším. V itineráři jsou legendární vrcholy jako Angliru, Aubisque či Tourmalet. I když zrovna na Tourmaletu už leží sníh a nejsem přesvědčený, že bude možné tam jet. Pokud nás pořadatelé k vrcholu pošlou, bude to očistec. Vždy se navíc v programu najdou kopce, při nichž si člověk říká, proč se na ně jede, protože na výsledku stejně nic nezmění. Ale je to záležitost, s níž se musíme smířit.
Klimatické podmínky mohou do závodu dost výrazně promluvit, že?
V posledních dvou týdnech nebylo počasí moc dobré, tak trošku spoléhám, že se obloha vypršela a při Vueltě bude dobře. Jet téměř tři týdny v dešti by nebylo nic příjemného. Ale koukal jsem na předpověď a moc příznivě to nevypadá. Mám strach, aby se nezávodilo na kopcích pokrytých sněhem. Snad organizátoři peloton do ničeho takového nepošlou. Lze očekávat, že nás určitě v řadě stoupání potká déšť se sněhem. Nejde ani tolik o stoupání, ale o sjezdy, protože Španělsko je vždy uklouzané.
V průběhu jara a před srpnovým restartem sezony se napříč pelotonem hodně řešily ekonomické otázky. Uklidnila se situace s přibývajícími odjetými závody?
Aktuálně se to moc neřeší. Ale napjatá situace zůstává. NTT skončí, CCC už skončilo, byť jejich licenci převezme Wanty Gobert. Ale pořád zůstává spousta kluků bez smlouvy. Všichni jsme rádi, že můžeme závodit. Musíme se vyrovnat s absencí diváků, což třeba při Vueltě na tamních kopcích představuje velký rozdíl, protože atmosféra je ve Španělsku jedinečná. Ale televizní přenosy běží, což je ohromně důležité pro sponzory. A tím pádem i pro nás.
