Článek
Stále jste úřadujícím českým šampionem, byť závodit v dresu tuzemského mistra kvůli epidemii koronaviru a souvisejícím opatřením nemůžete. Mistrovství plánované na červen bylo sice odloženo, takže vaše panování se prodloužilo, nicméně ostré bitvy se stejně nekonají. Stihl jste si mistrovský dres užít?
Absolvoval jsem v něm minulý rok pár závodů a letos jen jeden. Chtěl jsem si to pořádně užít, ale zatím nebylo kde. Při tréninku člověk mistrovský dres tolik nevnímá. Proto mě mrzí, že se v trikotu českého šampiona nemůžu prezentovat víc při soutěžích. Nevím, kolikrát za život se podaří titul získat. Proto jsem si to chtěl letos užít a zkusit obhájit.
Vzpomenete si po necelém roce na nejsilnější okamžik ze závodu, při němž jste v Trnavě získal titul českého šampiona?
Je to moment, kdy jsem projel cílem a věděl, že jsem vyhrál. Člověk si v tu chvíli zakřičí, oslaví to, ale ještě neví, co si má myslet. Přemýšlí nad tím, jestli je to opravdu skutečné. Až pak mu postupně dochází, že vyhrál mistrovství republiky.
V úvodu března jste po soustředění v Chorvatsku absolvoval u Jadranu jediný závod, od té doby trénujete sám. Je to velký rozdíl proti týmové přípravě?
Není to pro mě velká změna. Vnímám situaci tak, že můžeme ještě dohnat, co jsme v tréninku nestihli. Normálně bych sice závodil, ale trénovat sám jsem zvyklý. Od prvního momentu, kdy nám zrušili závody, jsem si řekl, že aspoň budu moct umazat tréninkové manko. Při prvním závodě jsem totiž narazil na detaily, které by se ještě daly zlepšit.
Absolvoval jste i jeden speciální vytrvalostní trénink. Jaké to bylo prosedět v sedle celý den a ujet 340 kilometrů?
Belgičan Naesen ujel v tréninku 360 kilometrů, a tak jsme to s Michaelem Kukrlem den na to rovněž zkoušeli. Kuky objel tři sta kilometrů a říkal, že už to nikdy nechce zažít. Já jsem trénink natáhl ještě o čtyřicet kilometrů a nepřišlo mi to náročnější než jiné objemové tréninky. Vše bylo o hlavě, aby člověk vydržel sedět na kole necelých dvanáct hodin a šlapat svoje tempo. Po 200 kilometrech jsem zastavil doma na jídlo a znovu vyrazil. Doplnění energie a krátké odfrknutí mi pomohlo.
Využíváte v současné specifické situaci v přípravě počítačové programy Zwift nebo Rouvy? Čím jste si ozvláštnil domácí trénink?
Zatím vyjíždím ven a k technologiím bych se uchýlil jedině v případě, že by byl úplný zákaz vycházení. Na silnicích moc lidí nepotkávám, takže riziko přenosu nemoci je mizivé. Vtipné je, že na cyklostezce v hradeckém lese je větší koncentrace lidí než v centru Hradce Králové. Protože jsou uzavřené posilovny, přivezl jsem si domů činku na dřepy a menší posilovnu si vytvořil v pokoji. Není nijak výrazně vybavená, ale základ pro cyklistu tam je. Mám i matraci na cvičení, jednodušší činky, balanční míče a podložky.
Aktuálně se minimálně do 1. července nebude závodit, program je hodně nejasný. Jaké byly vaše závodní priority před vypuknutím epidemie?
Pěkné výsledky jsem chtěl vybojovat ve Francii, protože tamní závody mi typově sedí. Nejsou tam dlouhé kopce, tratě jsou specifické a hodně odlišné od těch českých. Závodí se na úzkých cestách s řadou technických úseků. Ale hlavním cílem bylo pochopitelně domácí mistrovství.
Domácí šampionát v Opočně by se měl uskutečnit v druhé polovině srpna. Bude obhajoba titulu hlavním cílem v hodně zvláštní sezoně?
Jednoznačně. Vrchol sezóny by pro mě měl být na republikovém šampionátu v Opočně, kde bych chtěl obhájit mistrovský titul. Zatím nevíme, jestli se závod pojede. Hlavou jsem pořád nastavený na to, že mistrák bude. Už od podzimu je to můj hlavní cíl a na tom se nic nemění. Tréninkový plán k tomu pořád směřuje. Vše je o tom, jestli umíte trénovat a mě nikdy moc nevyhovovalo se připravovat závoděním. Preferuji menší počet závodů a na každý z nich se připravit speciálně.