Článek
„Nemohl jsem udělat nic víc. Vydal jsem se ze všech sil. A čekal, zda moje nohy vybuchnou. A stalo," pokrčil Alaphilippe přezdívaný Loulou smířlivě rameny bez známky lítosti či zklamání. „Nic takového necítím. Jen hrdost na sebe, své parťáky, celý tým. Můžeme být pyšní. Bez kluků by moje naděje explodovaly už dávno," vyzdvihl pomoc kolegů z formace Deceuninck Quick Step.
Po třetí etapě, kterou vyhrál, skočil do žlutého trikotu. Po třech dnech jej na dva dny ztratil. Ale pak se vrátil na pozici lídra po skvělém útoku. Proti všem předpokladům přečkal Pyreneje, ohromil výkonem v časovce. A vzdoroval i v Alpách. Překračoval vlastní limity.
„Bylo to daleko nad rámec všeho, co jsem si dokázal představit. Nevěřil bych, že je něco takového možné," přiznal upřímně nový miláček Francie.
Každý den cestou ke startu jej lidé obdivně plácali po zádech, žádali o společnou fotografii, podstrkovali trika, plakáty i fotografie k podpisu nebo prostě jen přáli štěstí. Podél trati byly denně stovky plakátů vyjadřujících podporu domácí hvězdě. „Přicházely stovky, spíše tisíce vzkazů. Byl jsem pod tlakem. Ale motivoval mě," vykládal Alaphilippe, jaké to bylo nosit dres lídra Tour.
Julian Alaphilippe dlouho vedl Tour de France, nakonec se ale musel rozloučit se žlutým trikotem
„Bylo mi ctí, jej nosit," neskrýval, jak moc energie mu Maillot jaune dodával. V roce, kdy žlutý trikot slavil sto let existence, šlo o vzácné spojení. Záběry, jak po 18. horské etapě v lijáku zabalil promrzlého chlapce do žlutého dresu byly symbolické pro jeho rytířskou snahu, s níž bránil žlutý trikot. Nakonec nevydržel.
Nejprve ztratil v páteční etapě a klesl na druhou pozici. V sobotu se neudržel v poli favoritů a propadl se na pátou příčku. „Jsem vyčerpaný, ale šťastný. Byla to výjimečná Tour de France pro mě i tým. Myslím, že teď se změní v mém životě spousta věcí. Bylo to prostě skvělé," usmál se Alaphilippe, byť v Paříži pod Vítězným obloukem na stupních vítězů chyběl.
