Článek
Dole (od našeho zpravodaje) - V rodné Austrálii pracuje jako ředitel cyklistického závodu Tour Down Under, kvůli pandemii covid-19 dvakrát zrušenému. Aktuálně je na Tour de France jako komentátor. A soucítí s následovníky v pelotonu.
„Van Aert, Ewan, Sagan, Jakobsen, Groenewegen, Philipsen i další odvádějí hodně dobrou práci. Pro fanoušky nesmírně atraktivní podívanou. Ale ze sprintu se stala hodně nebezpečná věc," lamentuje muž, který patřil k elitě v dojezdech rovinatých etap.
„Doba se změnila. Na silnicích je dnes spousta dělících ostrůvků, středových patníků, retardérů. To je absolutní peklo," soucítí s následovníky. „A jak se posunuly materiály, zrychlily se i samotné sprinty. V součtu všeho jde o hodně nebezpečné řemeslo," krčí rameny rodák z Adelaide.
Zaujal ho příběh Fabia Jakobsena. Nizozemský spurter po kolizi v dojezdu rovinaté etapy před dvěma roky málem přišel o život. Dokázal se však vrátit. A příběh vyšperkoval vyhranou etapou na letošní Tour. „Je to obdivuhodné," klaní se O´Grady.
Současně zaznamenal, že právě v techničtějších dojezdech, kdy cílová rovina není úplně „čitelná" a pole dávno netvoří ucelené spurterské vláčky, Jakobsen jakoby nebyl zcela suverénní.
„Možná se pořád promítají následky pádu. Ale existuje jediný recept. Stejně jako když adept na celkové pořadí spadne ve sjezdu a musí sednout na kolo, aby mu čelo neujelo, je stejný přístup třeba i v případě spurtera. Jakobsen by měl nehodu hodit za hlavu. Nevracet se ke karambolu. Ve finiši prostě musí vypnout hlavu," krčí rameny O´Grady v napjatém očekávání dalších spurterských dojezdů na Tour de France 2022.