Článek
S jakými pocity jste závod opouštěl?
Nebylo to podle mého očekávání. Chtěl jsem více. Na druhou stranu jde o strašně těžký závod. Hlavně umělé překážky byly strašně těžké. Z pětikilometrové rychlosti člověk ještě víc zpomalí. Když jsem viděl kluky, kteří jezdí kratší závody, doslova létali. Byli skvělí.
Maratóncem jako vy je Kristián Hynek, který byl v cíli druhý.
Má můj velký obdiv. Já už slezl a on jezdil tempo na třetí pozici, ještě pak skočil vpřed. Vlastně se při profilu závodu ani nedivím, že zde před lety vyhrál cyklokrosař Zdeněk Štybar. Jde o okruh šitý pro něj.
Neodradí vás letošní zkušenost od případných dalších startů na Pražských schodech?
Vůbec ne. Na první ročník jsem toho zvládl víc než dost. Ale musím ohromně ocenit fanoušky. Na každém metru jsem slyšel svoje jméno, pořád mě lidé povzbuzovali. Přestože jsem nejel v desítce, ani v pětce a vlastně se jen trápil. Byl to velký zážitek. Doufám, že příště právě kvůli lidem třiadvacet minut vylepším.
Byl pro vás hodně obtížný sjezd Zámeckých schodů?
Ani ne. Zvládal jsem je v pohodě. Alespoň v tomto úseku si člověk trošku odpočine. I když jde o relativní pocit. Člověk musí být stejně ve střehu. Ale šlapat nemusí, takže jsem se pokaždé těšil, jak pojedeme dolů. Nicméně pokaždé jsme je zvládli až moc rychle.
