Článek
„Je to absolutní euforie. Ani mi nedochází, co jsem dokázal. Nechápu to. Jde o odměnu za léta práce pro jiné," zalykal se štěstím osmadvacetiletý závodník, když se zvedl ze země v prostoru cíle, kam se v totálním vyčerpání sesunul, jakmile prolétl cílem s nevěřícím výrazem a široce rozpřaženýma rukama.
Napadl by vás před startem mistrovství republiky, že budete sto čtyřicet kilometrů v úniku a získáte mistrovský titul?
Vůbec. Tohle byla sice trať pro úniky jako dělaná s technickými sjezdy... Ale stejně bych to nečekal. A už vůbec nikdo nečekal, že mistrem bych mohl být zrovna já.
Kdy jste uvěřil, že mistrovský dres obléknete vy?
Sto metrů před páskou. Ani když jsem měl minutu jsem si nebyl jistý. Trať je tak těžká, že minuta nic neznamená. Navíc mě chytaly docela křeče. A tři kilometry před cílem je kopec, kde se dá snadno třicet vteřin ztratit. Já jsem se ani neotáčel. Vlastně až v zatáčce před cílem. A stejně jsem pořád čekal, jestli z boku někdo přijede.
V cíli jste se vyčerpaně sesunul z kola, ale během závodu jste vypadal, že nemáte vůbec problémy?
Snažil jsem se šetřit energii v každém okamžiku, v každém sjezdu, v každém metru trasy. Každý brdek přežehlit, aby mě to nějak nezahltilo. Fakt se mi to sešlo všechno. Snažil jsem se formu směřovat na tohle období. A podařilo se.
Matěj Zahálka na trati mistrovského závodu.
Ale týmový plán asi nezněl titul pro Matěje Zahálku?
Ne. Měli jsme taktiku, že někdo musí ujet. Ideálně v trošku větší skupině. Nakonec jsem tam byl sám s Danem Turkem. A pak už mi bylo jen řečeno, jeď doraz a připrav pozici pro ostatní. Dneska se mi to sešlo. Kopce jsem jel 440 až 450 wattů. Měl jsem skvělá čísla. Málokdy se na taková dostanu.
Podcenili vás soupeři z ostatních týmů?
Asi jo. Já nejsem typ, který by zrovna vyhrával. Vždy jsem spíše pro tým, obětuji se ostatním. A dnes to bylo stejné od začátku. Dvě kola do konce měli ti za mnou manko pouze dvacet vteřin. Tak těsné to bylo. I v tu chvíli jsem ještě ve vysílačce slyšel, abych jel podlahu a soupeře to bolí, aby nebyli fit pro finiš. Tak jsem si řekl, že nedám pozici zadarmo. A oni se zlomili.
Kdy přišel pokyn, ať jedete sám na sebe?
V posledním kole. Najednou jsem měl minutu náskok. Nepřemýšlel jsem a dupal, co jsem mohl.
Posune vás titul do jiné role? Opustíte škatulku domestika?
Jsem mistrem krátce, abych takhle přemýšlel.
Tři nejlepší čeští cyklisté v silničním závodu (zleva) stříbrný Jan Bárta, vítěz Matěj Zahálka a bronzový Adam Ťoupalík.
Jedním z prvních gratulantů byl mladší bratr Štěpán, který váš titul obrečel. Co jste si řekli?
Že jsem mistr jako on. On je šampionem ve starších žácích, tak jsem mu říkal, že mám taky mistrovský dres. Doufám, že jsem mu nastavil laťku a on ji několikanásobně překoná.
V mládí jste začínal s triatlonem. Jaká je cesta k silničnímu titulu?
Je to tak dávno... Začínali jsme vlastně v triatlonu s mým týmovým parťákem Michalem Kukrlem, který byl mistrem loni. A ve stejnou dobu přešli k cyklistice. Je to výhoda, že člověk je všestrannější a není od dětství zaměřený na jediný sport.
Tušíte, kde se v mistrovském dresu představíte?
Teď si dám volno. Zatím nemám program daný. Pokud dostanu šanci jet na mistrovství Evropy v polovině srpna, budu hrdě reprezentovat.
Od chvíle, kdy jste převzal zlatou medaili a mistrovský trikot, se nezastavil kolotoč podpisů a žádostí o fotografie. Jak si užíváte čerstvou slávu?
Lichotí mi to. Nejsem tak slavný, aby mi vadilo podepisovat trička, bidony či čepice. Užívám si mistrovský titul se vším všudy.
