Článek
S profesionální kariérou jste se rozloučil na začátku února. Jak teď vypadají vaše dny?
Dost rychle to utíká. Řekl bych, že až moc. Od Tábora už jsme skoro tři měsíce a já se od té doby vlastně nezastavil. Snažím se věnovat osmiletému synovi Lewisovi, občas se svezu na kole, do toho nějaké ambasadorské věci a pak nějaké projekty, které se třeba někdy povedou.
Jak velká je změna, že najednou můžete věnovat rodině mnohem více času?
Ještě je to trochu neorganizovaný chaos, ještě to musíme dát dohromady. Po pětadvaceti letech kariéry je to velká změna. Například před měsícem jsme šli se synem na procházku a na návštěvu. A tak jsem vzpomínal, kdy jsem měl naposledy volnou sobotu. Podle mě to byly tak dva roky. Tím si člověk uvědomí, jak je volno unikátní.
Po mistrovství v Táboře jste vyrazil na dva týdny do Indie. Chcete teď víc cestovat?
To asi bude záležet na našem synovi. Furt říká, jak by chtěl do Afriky nebo na Fudži. To si zvolil skvělé destinace, už jsem mu říkal, jestli si nemohl vybrat Německo. (směje se) Ale minulý týden prohlásil, že když má ještě prázdniny, tak chce jet do zahraničí. Vyrazili jsme z domova v Belgii do Holandska patnáct kilometrů a to mu stačilo. Cestování je teď i pro mě trochu jiné. Už nemusím myslet na to, abych si vzal tretry a helmu,a vymýšlet, kam pojedu na trénink.
Už jste si zvykl, že nemusíte dřít? Ještě nedávno jste vykládal, že jste na sportu závislý.
Čekal jsem to trochu horší. Ale v hlavě pořád bojuju s tím dilematem, jestli pojedu na nějaké závody, jestli pojedu na trénink, jestli budu cestovat. Nejsem schopný naplánovat si nic na tři měsíce dopředu a nemám před sebou žádný velký cíl. Žádnou vidinu, za kterou bych totálně šel. To jsou nové pocity, se kterými se musím naučit žít. Teprve si hledám svůj režim.
Když si nyní sednete na kolo, šlapete naplno, nebo si spíš jízdu vychutnáváte?
Jak kdy. Když se mi chce, jedu rychle, když se mi nechce, tak pomalu. Ale už to není tak, že koukám na watty, tep, rychlost… Je to prostě tak, že když sednu na kolo, tak si to užívám.
A závodění vám nechybí?
Zatím ani ne. Myslel jsem si, že to bude těžší hlavně v tom průběhu jarních klasik. Jen když se dojelo Paříž-Roubaix, tak jsem měl takový divný pocit, protože bych tam u toho rád byl. A když jsem se byl podívat na závodě Kolem Flander, tak bych byl taky raději na kole než za tím plůtkem. Tam mi to chybělo, protože to byly závody, které jsem chtěl ještě letos jet. Ale zase jsem si to užil z té druhé strany.
Legendární Alberto Contador v Česku. Pořád jezdím rád rychle, kolo je pro mě jako návštěva u psychologaVideo: Sport.cz
Mathieu van der Poel suverénně ovládl váš rozlučkový závod na cyklokrosovém šampionátu v Táboře a dominoval i v jarních klasikách. Co říkáte na jeho výkony?
Je neuvěřitelný. Styl, jakým vyhrál Paríž-Roubaix… Nádherná podívaná, i když to pak občas vypadá až nudně, když Mathieu jede sám a je to o tom, kdo skončí druhý. Možná kdyby Wout van Aert nespadl a nezranil se, mohlo to vypadat ještě jinak, ale Mathieu byl prostě neuvěřitelný.
Když jste svou oblíbenou Paříž-Roubaix sledoval, neříkal jste si, že byste jim ještě naložil?
Když jsem viděl styl závodění, tak asi ne. Ale kdybych tam přijel s podobnou formou jako do Tábora, tak bych byl schopný závodit. Samozřejmě ne s Van der Poelem, ale někde ve skupině za ním asi jo. Ještě bych si to rád zkusil. Na druhou stranu Tábor byla tak skvělá rozlučka, že bych to nevyměnil třeba za páté místo na Paříž-Roubaix. Vzpomínám na ni často, vyskakují na mě fotky, bavíme se o tom s rodinou a kamarády.
Nelitujete tedy toho, že jste se rozhodl skončit?
Nelituju. Vážím si toho, že jsem to mohl uzavřít právě takhle v Táboře před českými a belgickými fanoušky. Myslím, že jakýkoliv jiný závod by neměl takovou atmosféru. Nedokážu si představit lepší rozlučku. Navíc když Tábor v letošním programu světového poháru chybí. Stihl jsem to ideálně.
Platí dál úvahy, že byste zasáhl do závodů v jiných disciplínách?
Nemám to v plánu. Tím spíš, když vidím, jak se vše vyvíjí i doma s Lewisem, který trochu bojuje s ADHD, s autismem. Spíš si chci urovnat život, než abych investoval pět až sedm hodin denně zase do nějaké přípravy, která by nikam nevedla. Rozhodl jsem se, že všechno ukončím v Táboře, svezu se třeba na L’Etape, kde jsem ambasadorem, a bude to třeba můj jediný závod v roce.
Petr Čech a cyklista Zdeněk Štybar na startu třetího ročníku cyklistického závodu L’Etape Czech Republic by Tour de France v Praze.
Daň už by byla moc velká?
Přesně tak, už se mi nechce tolik obětovat. Štve mě, když třeba nejsem čtyři dny na kole, musím se z toho jít proběhnout, abych tu přebytečnou energii odfiltroval. Na to si zvykám, ale mám teď jiné priority a těch se chci držet. Až se rozkoukám, třeba mě to navede zase na nějaký směr. Ale určitě nechci trénovat šest hodin denně. Už se beru jako klasický důchodce, všechno mě bolí. (usměje se)
Co nejvíc?
Záda. Když objedu nějaký delší trénink, sesedám z kola fakt jako důchodce. Je to ale i tím, že jsem necvičil a nevěnuju se tělu tak, jak jsem se dříve věnoval.
Přibral jste po konci kariéry?
Už jo. Mám tři kila navrch. A doufám, že se to zastaví, ale to je vždy taková ta zimní váha. Po sezoně jsem vždy přibral dvě tři kila, takže jsem vlastně na obvyklé váze.
Dopřáváte si i dříve „zakázané“ jídlo?
Jo, ale i tím, že málo sportuju, nemám až takový hlad, za což jsem rád. Ale když přijedu sem do Stříbra, mamka mi vždy uvaří něco, co bych si normálně nedal. V Belgii mají všude samé dobré dortíky, ale i tím, že se snažíme jíst zdravě kvůli Lewisovi, tak to zase až tak odlišné nemám. Rozdíl je však v tom, že se nemusím úplně přesně hlídat a třeba si vážit těstoviny. Jím podle chuti.
Pivo si také dáte? Belgie i Česko jsou vyhlášené pivařské národy.
Jasně, rád. Je fajn, že když jsme na nějaké rodinné oslavě, tak si můžu dát v podstatě, co chci. Nemusím se omezovat, ale můžu jíst a pít, co ostatní. I když mám doteď pořád někde v hlavě tu sebekontrolu, že už jako stačilo. Pořád jako kdybych tam měl ten pocit, že jsem jen mimo sezonu a od pondělí začínám zase trénovat, protože jsem neskončil. Prostě si musím ještě musím na všechno zvyknout. (usmívá se)
