Článek
„Změnu dresu jsem začal řešit vlastně už v průběhu července loňského roku," popisuje nyní už bývalý závodník formace Deceuninck Quick Step. „Mohl jsem zůstat, dostal jsem nabídku prodloužit smlouvu o dva roky, přičemž finanční podoba kontraktu byla prakticky totožná jako po podpisu do Alpecinu," vypravuje Vakoč.
Proč se tedy rozhodl opustit jeden z nejúspěšnějších týmů, kde prožil předešlých šest let? „Řešil jsem s vedením možnost svých startů na kostkových klasikách. A moje šance nebyly moc velké. Navíc se zdálo, že ani v dalších závodech bych nedostal příliš prostoru pro vlastní ambice a byl bych v roli pomocníka jiných. A já nechtěl zůstat ve škatulce domestika. Chci znovu vyhrávat závody. Nebo alespoň mít šanci k útoku na vítězství. V Alpecinu příležitost dostanu. Navíc mě neberu jako kluka vracejícího se po zranění, ale coby plnohodnotného závodníka," připomíná Vakoč, že loňský rok byl ve znamení návratu po děsivém karambolu v lednu 2018 při tréninku v Jihoafrické republice, kdy málem přišel o život.
Právě v předloňské sezoně měl Vakoč v plánu klasiky na kostkách. „I na doporučení Zdeňka Štybara jsem se na to chtěl zaměřit," připomíná roli zkušenějšího českého parťáka z Quick Stepu. „V Belgii jsem si projížděl trasy závodů. Jenže zranění všechny moje plány zhatilo," vzpomíná Vakoč na těžký návrat po zranění.
To definitivně uzavřel po minulé sezoně. „Lékaři v Motole mi z hrudní části páteře odstranili šrouby. Jen vzpěra v bederní části zůstala. Ale tu mám navždy. Stejně jako cvičení na zpevnění zádového svalstva. Když jeden den vynechám, nic se neděje. Jak ale něco zanedbám dva dny, už se ozve bolest," vypravuje. Vakoč však k posilování přistupuje velice svědomitě.
Přestup vnímá jako nový začátek a nabídnutou šanci nechci promarnit. „Některé závody pojedu jako superdomestik Van der Poela, ale v mnoha závodech bude odpovědnost za výsledek výhradně na mně," lebedí si Vakoč.
Belgická hvězda otevírá dveře
„Zejména proto, že je v týmu Mathieu van der Poel, máme zaručené všechny velké jednorázové závody," vyzdvihuje sedmadvacetiletý rodák úlohu belgické cyklistické hvězdy.
„Je naprosto skvělý. Spolupráci s ním bych přirovnal k tréninku po boku Gilberta nebo Alaphilippa. Mathieu je velice fajn, komunikativní, nadšený, uvolněný, tvoří v týmu dobrou atmosféru. Na kole je nezkrotný. Při prosincovém soustředěním v každém tréninku nastupoval, zrychloval, skákal přes obrubníky. Má úžasný výkon, neuvěřitelnou energii," popisuje Vakoč o tři roky mladšího parťáka, který v loňské sezoně oslnil triumfy na Brabantském šípu, při Amstel Gold Race a Kolem Flander.
„Po loňském roce si jej ostatní týmy budou určitě hlídat a zaměří se, aby mu nedaly šanci vyhrávat. To ale současně přinese větší příležitost pro nás ostatní," přemítá Vakoč o kolegovi, který se pyšní dvěma tituly mistra světa v cyklokrosu a v druhé polovině sezony se hodlá zaměřit na vítězství z olympijských her v Tokiu ze závodu na horských kolech.
„Já beru nadcházející dva roky jako šanci stát se závodníkem, který jezdí na výsledky, nikoliv téměř výhradně pro ostatní. Chci navázat na období před zraněním. Budu na největších závodech, program si mohu vybírat podle sebe a v závodech, kde nebude Mathieu, dostanu volnou ruku," těší se Vakoč, pro něhož sezona začne některým z etapových závodů na jihu Evropy v závěru února.
