Pražské schody vyhrál Švýcar Giger před Hynkem, Kulhavého zradilo kolo

„Hned v druhém kole mi spadnul řetěz a musel jsem zastavit. Pak jsem měl stejný problém ještě třikrát. Jak jsem ztratil kontakt s čelem, neměl jsem motivaci," vysvětloval Jaroslav Kulhavý, který po trati kroužil pětačtyřicet minut.

I tak si užil atmosféru závodu v uličkách Starého města, stoupání z Malostranského náměstí k Hradu i sjezd 128 Zámeckých schodů. „Lidé byli super. Výjimečně jsem se tady cítil dobře a mohl jet vpředu. Proto mi problémy s kolem štvou," posteskl si Kulhavý.

Už v neděli jej čeká závod Světového poháru v Novém Městě na Moravě. Nové kolo ale shánět nebude. „Myslím, že šlo o důsledek posledního závodu v Bedřichově, kde se jelo v písku a blátě. Převodník byl asi opotřebovaný, tak se musí vyměnit," přemítal Kulhavý.

O polovinu méně času na trati vydržel František Raboň, který se letos blýskl druhým místem na vytrvalostním závodě Cape Epic v JAR. „Na první ročník jsem vydržel víc než dost," hodnotil vystoupení s nadhledem. „Ale ač jsem se trápil, na každém metru jsem slyšel své jméno. Musím ocenit, jak mě lidi povzbuzovali," rozplýval se Raboň.

„Uličky byly napěchované. Hlavně domácím závodníkům fandí lidi úžasně. Kulisa je neopakovatelná," přitakával Kristián Hynek, v cíli druhý a nejrychlejší z Čechů. „Vyhrává ten, kdo má největší toleranci k bolesti. Bolí mě všechno. Ve střehu je potřeba být ve sjezdu, i kopec k Hradu je strašně těžký. Na okruhu si člověk neodpočine. Mně navíc dvakrát spadnul řetěz, ale ani tak bych s vítězem nevydržel," přiznával upřímně Hynek. „Byla to jenom hodina, ale možná šlo o nejtěžší závod sezóny," smál se v cíli Švýcar Fabian Giger.

„On předvedl, že je naprostá světová elita. Já jsem spokojený, protož mně jako maratónci by tento typ závodu neměl sedět. Člověk si hodinu nemůže odfrknout. Ještě jak pořadatelé přidali umělé překážky... Přišly mi zbytečné. Poslední čtyři kola jsme bojovali, abychom se na ně vůbec trefili," přiznával Hynek.