Článek
Sagan nemusí nikomu nic dokazovat. Ve sbírce úspěchů má triumfy z jarních klasik, tři tituly mistra světa a rekordních sedm zelených trikotů z Tour de France pro nejlepšího sprintera nejslavnějšího závodu planety. Jedno kýžené vítězství ale 33leté slovenské legendě chybí. A v sobotu přijde poslední šance. „Tenhle závod mi vždycky seděl, současně jsem ale nikdy nedokázal vyhrát. Jeden pokus ale ještě zbývá," přemítal v rozhovoru pro Cyclingnews.com rodák ze Žiliny.
Na start vůbec nejdelšího závodu v profikalendáři se postaví potřinácté. Dvakrát skončil druhý, pětkrát musel zkousnout nepopulární čtvrtou příčku. Devětkrát dojel v první desítce. Nejhorší výsledek vlastně zaznamenal až loni, kdy po technických problémech a stíhací jízdě dojel na 92. místě s víc než šestiminutovou ztrátou na vítězného Mateje Mohoriče.
„Nedokázal jsem nikdy vyhrát z mnoha různých příčin. Každý ročník je absolutně jiný. Někdy nevyjde spolupráce s týmem, jindy podceníte soupeře nebo máte technický problém. To je cyklistika, tak to chodí," prohlásil Sagan s nadhledem veterána.
Prohry ale nikdy nenesl lehce, přesněji řečeno neměl často daleko ke vzteku. Třeba když v roce 2017 prohrál finiš rameno na rameno s Michalem Kwiatkowským a Julianem Alaphilippem. Nebo v roce 2013, kdy závodníky zaskočil na trati sníh a slovenského rychlíka ve spurtu „šmiknul" Gerald Ciolek.
„Porážka v roce 2017 bolí dodnes, nemám problém to přiznat. Ten den jsem se cítil opravdu výborně, dostal jsem ale z týmového auta špatnou informaci a udělal chybné strategické rozhodnutí. Tenhle závod se může rozhodnout během sekundy a druhá šance už nepřijde. V tomto ohledu je Primavera absolutně speciální, má tolik faktorů, které nedokážete ovlivnit. Když jste absolutně nejsilnější na Kolem Flander, tak není příliš složité vyhrát," podotkl.
V Ligurii ale vše rozhoduje až dramatický závěr. „Milán-San Remo je spíš loterie a všechno se rozhoduje na posledních pěti kilometrech. Nemáte tedy ve skutečnosti žádný čas na nápravu chyb, které jste udělali v předchozí fázi závodu, nebo abyste dohnali ztrátu, pokud máte technické nebo jiné potíže. Je to všechno, nebo nic," potvrzuje Sagan.
Slovenský rychlík v lednu definitivně potvrdil spekulace, že letošní sezona bude jeho labutí písní v profipelotonu. Poté se vrátí ke kořenům a chce si na horském kole vyjet účast na olympiádě v Paříži. „Přišlo mi to fér zejména pro fanoušky. Aby věděli, že mě uvidí závodit v Itálii, na jarních klasikách i Tour de France naposledy. A chci se loučit s radostí, ne se smutkem. Chci mít vzpomínky na nejlepší momenty a vítězství, ne pády a zklamání," tvrdí.
Před prvním Monumentem Sagan bez větších ambicí otestoval nohy při etapovém závodu Tirreno-Adriatico (nejlépe 11., 98. celkově). Jakým směrem se ubírají myšlenky před sobotním startem? „Uvidíme," říká s lišáckým úsměvem. V hlavě mu ale pochopitelně běží vícero scénářů. „Možná se skupinka tří čtyř jezdců utrhne v posledním stoupání na Poggio, nebo někdo využije následující sjezd v serpentinách jako Nibali v roce 2018 a loni Mohorič. Nebo se všichni budou tak pečlivě hlídat, že přijde hromadný spurt na Via Roma...," přemítal.
A co když přijde karta a Sagan se dočká vysněného triumfu. „Jestli vyhraju, tak okamžitě skončím," rozesmál se při takové představě. „Ne, dělám si srandu. Asi. Počkejme si, co se stane. Nejdřív výhra, pak rozhodování," dodal se smíchem.