Poslední kopec byl pro mě nekonečný, přiznal cyklista Kreuziger po fantastickém úspěchu v Nizozemsku

Jsem strašně rád, že se mi to povedlo. Nejen kvůli sobě, ale jde o důležité vítězství pro celý tým. Kluci super pracovali, drželi nás schované na větru a výsledek je odměnou pro všechny.

Věděli jsme, že nejsme nejrychlejší, že ve spurtu nemáme šanci. A říkali jsme si, že já nebo Nicki Sörensen musíme na předposledním Caubergu (kopec, který se jel celkem třikrát - pozn. aut.) něco zkusit. Věděl jsem, že to bude hop nebo trop. Na klasikách člověk musí vsadit všechno na jednu kartu. Cítil jsem se silný, tak jsem to zkusil. Myslím, že jsem si o vítězství aktivitou hodně řekl, nebylo to o štěstí.

Nějakých pět set metrů před cílem. Od rozhodčího jsem věděl, že mám zhruba deset až patnáct vteřin náskok, ale foukalo proti a z boku, a když ti za mnou střídali, byli ve výhodě. Nakonec jsem na ně ještě něco dokázal najet. Ale poslední kopec pro mě byl nekonečný. Lidi mě hnali dopředu, slyšel jsem hlasatele, jak křičí moje jméno. Byla to nádhera.

Nechci srovnávat. Každé vítězství má svou váhu. Tohle je moje první na klasice, navíc jde o závod, který se mi vždycky líbil. Užiju si to, dáme si šampaňské a začnu myslet na další dvě klasiky, které mě tenhle týden čekají.

Strašně, všem svým fanouškům moc děkuju za velkou podporu. Hned po závodě mi volal šéf našeho týmu Bjarne Riis, který tady s námi nebyl. Měl obrovskou radost. A mluvil jsem i se svými blízkými. Manželka byla dojatá, má na tom taky velikou zásluhu. Kvůli tomu, abychom mohli být víc spolu v Itálii a vytvořila mi co nejlepší zázemí, odložila advokátské zkoušky. Mám od ní maximální podporu.