Článek
„Byl to super zážitek. Prostě speciální vítězství. Byl jsem v třiadvacítce prvním rokem. Navíc se finišovalo v Rýmařově, který je kousek od mého bydliště. V cíli byla celá moje rodina. Šlo o zážitek, který zůstane v hlavě napořád," vzpomíná Pavel Bittner na triumf v loňské první etapě Závodu míru do 23 let.
Etapový triumf v loňském ročníku není jediným úspěchem mladého cyklisty v bitvách při Závodě míru. Ten žákovský jel Pavel Bittner dvakrát, jednou skončil celkově druhý. Když se posunul mezi kadety, opět stihl dva starty. A i v tomto případě si jednou připsal celkově druhé místo. „V juniorech jsem stihl jen jeden ročník, protože pak propukla pandemie koronaviru a závody se rušily."
Pojem Závod míru bere jako součást cyklistické kariéry. Nicméně legendární bity z dob před sametovou revolucí jsou reprezentačnímu mladíkovi hodně vzdálené. „Budu upřímný, moc toho nevím. Spíše jenom z vyprávění. Že šlo o dlouhý závod, o dojezdech na stadionech, ale extra jsem si historii nestudoval," přiznává Pavel Bittner.
„Ale Závod míru máme už od starších žáků, další je pro kadety, pak následují junioři. Vždy jsem se na Závod míru připravoval speciálně. Kdo uspěje na Závodu míru, většinou má super rok. Je to vnímáno jako důležitá část sezony. A samozřejmě třiadvacítkový je mi nejbližší kvůli poloze," usmívá se devatenáctiletý klučina.
„Jezdil jsem se na závod koukat jako malý kluk. Na Dlouhých stráních jsme byli s rodiči a kamarády pravidelně. Na začátku, když jsem viděl první ročníky, tak jsem asi nepřemýšlel, jestli budu jednou jako Alaphilippe nebo další. Prostě jsem jel k trati a snažil se je povzbuzovat. Až později se to vnímání závodu změnilo. Uvědomuji si, jak je důležité uspět na Závodě míru, protože skok z juniorů do mužů není snadné a dobré výsledky jsou klíčové," přemítá devatenáctiletý český reprezentant.
Trasy Závodu míru do třiadvaceti let má dokonale načtené. Během tréninku v blízkosti rodné Olomouce totiž často brázdí úseky, které se první červnový týden stanou dějištěm bitvy o slávu a budoucí smlouvy.
„Jezdím tam trénovat pravidelně. Projíždím si etapy, znám povrch jednotlivých úseků i všechna důležitá místa. Byla by pěkná blbost si to nenajet, když mám všechno vlastně za barákem," směje se Pavel Bittner, který je druhou sezonu členem Development teamu DSM.
„Byla to super volba. Ani nedokážu popsat, jak jsem spokojený. První rok v třiadvacítce je vždy velkým krokem do neznáma. Díky týmu DSM jsem měl skvělý závodní program a posbíral hodně zkušeností. Vybojoval jsem si určitou pozici," vysvětluje.
Ve farmě sestavy, která zaměstnává Romaina Bardeta, Sörena Andersena, Johna Degenkolba či další hvězdy World Tour, našel dokonalé zázemí. „Máme experty přes bikefiting, další specialisty na výživu, samozřejmě trenéry. K tomu je k dispozici zázemí na jihu Nizozemska v městečku Sittard. Každý máme k dispozici vlastní apartmán, samozřejmostí je společná posilovna. Letos jsem tam prožil v rámci tréninku už dva měsíce. A když máme hodně závodů, jde o skvělou destinaci, abych ušetřil čas dlouhými přejezdy. Ale klidně mohu jezdit z domu. Nikdo mě nenutí zůstávat v Nizozemsku," vypravuje Pavel Bittner.
„Po mém příchodu byl nastavený určitý plán, abych se rozvíjel a všechno směřovalo k posunu do World Tour. Současně na mě však žádný z trenérů či lidí ve vedení netlačil. Nechtějí nic uspěchat," pochvaluje si přístup nizozemské stáje.
S rostoucími zkušenostmi však pochopitelně rostou i očekávání. Letošní druhý start na Závodu míru do třiadvaceti let bude obnášet větší tlak. Půjde o pomyslnou cyklistickou maturitu v kategorii do třiadvaceti let.
„Já si ale tlak nepřipouštím. Jedině bych byl ve stresu ještě dříve, než bych poprvé šlápnul do pedálů. A to mi přijde zbytečné," směje se Pavel Bittner.
Až dorazí na za týmovými kolegy z reprezentace, bude mít za sebou školní zkoušku dospělosti na gymnáziu Čajkovského v Olomouci. „Na škole mi vycházeli maximálně vstříc, což mi situaci hodně ulehčovalo. Profesoři mi fandili a pan ředitel je velký fanoušek sportu," pochvaloval si nastavení profesorského sboru.
Pavel Bittner zvládal školu bez problémů... „Ale v posledním ročníku to občas byl docela záhul. Člověk by chtěl sudovat více, ale trénink je na prvním místě. Současně pro mě bylo důležité dobře odmaturovat," krčí rameny mladý cyklista.
„Učit se během závodů, když člověk třeba osm dnů šlape do pedálů, je téměř nemožné. Držet koncentraci v balíku dlouhé hodiny, a pak si sednout večer k učivu, na to jsou síly jen výjimečně. Většinou jsem studoval mimo závodní program," přiznává.
„Školní povinnosti je potřeba správně rozfázovat, je to vyčerpávající spíše z psychického hlediska. Závody jsou fyzické utrpení. Kolo je určitě těžší než škola," má jasno česká závodník, který by se v budoucnosti měl stát českou hvězdou World Tour.
