Článek
Kulhavý ukázal, že končí na vrcholu a všechny soupeře v závodě kolem vysokých pecí porazil. „Tělo už na ty nejvyšší intenzity není připravené. Nějakého závodu se ještě určitě zúčastním, ale bude to už tak jako dnes hlavně pro zábavu," loučil se s kariérou dvojnásobný zlatý medailista z evropských i světových šampionátů v cross country Kulhavý.
Máte za sebou opravdu poslední závod profesionální kariéry?
Asi ano, už jsem byl rozhodnutý dlouho a kariéru jsem si o další dva roky protáhl především kvůli covidu. Počkal jsem s tou poslední sezonou až na tu letošní, která nabízela závody, které pro mě byly dobré. Na mistrovství Evropy v maratonu u nás v Čechách se mi zadařilo, získal jsem třetí místo a vcelku se mi vydařily i národní mistráky v cross country i v maratonu.
Na poslední závod, kterým bylo před týdnem mistrovství světa v maraton v dánském Haderslevu jste se hodně těšil, ale nakonec jste ho nedokončil. Bylo to takové potvrzení vašeho rozhodnutí, že je opravu čas končit?
Jel jsem si tam pro takový bonus za povedenou sezonou a snažil jsem se té přípravě dát fakt sto procent. Ale ukázaly se problémy, kvůli kterým končím. Což je můj pokročilejší věk i to, že už jezdím strašlivě dlouho. Tělo už na ty nejvyšší intenzity a tréninky není připravené tak jako dřív. Vždycky se něco objeví, ať už nějaké svalové zranění, nebo třeba záda. Hlava by chtěla, ale když dostanu tělo několikrát do roka na limit, tak mi řekne, že už ne.
Závod na rozloučenou jste uspořádal v Dolní oblastí Vítkovic. Proč zrovna tam, když jste celý život jezdil po kopcích a v lese?
Původně jsme to chtěli spojit s nějakým závodem, ale protože mistrovství světa bylo před týdnem a žádný na to nenavazoval, tak mě napadlo nějaký zorganizovat. Řešili jsme Prahu, rodné Ústí nad Orlicí či Čeladnou, kde teď pobývám, ale všichni naši partneři a sponzoři jsou tady v okolí a ten areál se mi moc líbí. Trať i zázemí je tu perfektní, tak jsme to hodili sem a myslím, že to byla dobrá volba.
Do cyklistického důchodu vás přijeli podpořit kamarádi i soupeři. Nepřemlouvali vás, abyste ještě sezonu dal?
Pár lidí mě přemlouvalo, ale neznají úplně ty okolnosti a důvody. Už to fakt nejde. Zároveň ale nevylučuju, že se v budoucnu ještě nějakého závodu zúčastním. Ale spíše to budou menší výzvy, jedna dvě do roka. A asi už tolik nepůjde o výsledky, ale o to si ten závod prostě užít.
Jaroslav Kulhavý při Aragon Bike Race. Archivní foto
Čím vám učarovaly Beskydy, že jste se usadil v Čeladné?
Ten prvotní důvod byl, že jsem odsud měl manželku. Ovšem v okolí Ostravy to na horské kolo není úplně ideální, naopak Beskydy jsou úplný opak. Tam je to naprosto úžasné. Hned jsem si tam pořídil bydlení a poslední čtyři roky jsem se tam definitivně přestěhoval. Z Čeladné do Ostravy je to kousek a vyhovuje mi to tam i kvůli tréninku. Nepotřebuju žít ve velkém městě, mám rád svůj klid a to tam mám všechno i s veškerým zázemím.
Máte v hlavě nějaký závod v Beskydech, který by třeba nesl vaše jméno?
Už jsme to řešili, když jsme se podíleli organizačně na závodech Bike Čeladná. Nápady byl časem udělat nějaký etapový závod, který by Beskydům by slušel. Ve hře je i pokračování té dnešní akce, vymyslet něco ve Vítkovicích pro širokou veřejnost, natáhnout to třeba na Landek a možná ještě někam dál. Uvidíme, zvážíme to s klukama v týmu. Ale na nějaké akce se určitě chystáme.
V kariéře jste toho vyhrál tolik, že si to snad ani nejde zapamatovat. Které vítězství je nejcennější, to z londýnské olympiády?
Určitě ano, byl to vrchol kariéry, na který jsem se připravoval dlouhodobě a navíc se povedl. Takže na to vzpomínám určitě nejvíc, i když těch závodů bylo opravdu spoustu. Ale kdybych měl říct ten top, tak je to ten z Londýna.
Jaroslav Kulhavý při Everestingu na Lysé hoře v Beskydech. Archivní foto
S olympiádou, pro změnu s Tokijskou, mělo být původně spojeno i vaše loučení s kariérou. Nakonec ji kvůli covidu posunuli a vy jste tam scházel. Štvalo vás to tehdy hodně?
Měl jsme před tím dva slabší roky, vracel jsme se do závodního tempa a vůbec se nevědělo, zda tam pojede jeden Čech, nebo dva. Nakonec jsme byli přesně na hraně, jenomže do toho zasáhl covid, zmrazil žebříček a olympiádu o rok posunuli. V tu chvíli jsem věděl, že to je konec nadějí. To jedno místo si nakonec vyjel Ondra Cink a já se zaměřil na etapové maratony, který mi byly přece jenom trošku blíž.
Jaké máte nyní plány?
Bude to kombinace různých činností, kterým se věnuju poslední dva roky. Určitě budu pokračovat a rozšiřovat svoje aktivity v nemovitostech, do kterých jsem investoval celou kariéru, ale nic jsem s tím nedělal. Zůstat budu chtít ale také u sportu, i když na trénování to úplně nevidím. Spíše nějaká poradenská činnost, technické věci, sportovní eventy pro lidi na kolech. Je toho hodně, na co myslím a určitě to nepůjde stihnout všechno. Mám teď podzim a zimu na to, abych něco vymyslel a zvážil, co pro mě bude ideální.
Ve vašem rodném Ústí nad Orlicí je cyklistická stáj nesoucí vaše jméno. I tam vidíte svou budoucnost?
Založili jsme to s Honzou Láseckým a je to taková líheň mladých talentů, o kterou se Honza stará. Fungoval jsem tam spíše jako takový ambasador a motivace pro děti. Zčásti jsem i zajišťoval rozpočet, ale nyní už ten tým funguje samostatně. Jsem rád, že tam něco je a že to nese moje jméno. Bohužel jsem zjistil, že nejsem dobrý učitel a vychovatel a na trénování dětí se úplně nehodím. Takže pokud se budu někam směřovat, tak spíše k hotovým závodníkům. Tam mám docela velké zkušenosti, které můžu předat. Na druhou stranu, pokud moje jméno pomůže přitáhnout děti k cyklistice, budu moc rád.
Jak často se vám při projížďkách okolo Čeladné stává, že vás někdo zastaví a chce autogram či radu?
Stává se to, není to úplně každý den, protože obvykle jezdím trasy, kde moc lidí nepotkávám. Někdy to má své výhody (smích).
Budete teď na kole stále stejně často, když už nebudete muset?
Každý den asi ne. Mám přání se třikrát čtyřikrát v týdnu projet a asi to bude hodně odvislé od mých aktivit. Asi hned v pondělí do práce nepůjdu, takže bych rád na kolo šel. Ale když budu mít jiné věci, tak třeba týden na kolo nepůjdu. Nicméně bez sportu a kola asi nevydržím. Budu mít ale trochu větší svobodu v tom, že si budu moct vybrat i jiné sporty.
Za jak dlouho vám závodění začne chybět?
Těžko říct. Sezona teď končí, zima je volná a začínal bych zase na jaře. Možná až začne být hezky, tak to přijde. Ale pro nás není problém si nějakou výzvu udělat a s kámoši si zazávodit, i když to nebude na té nejvyšší úrovni.
