Článek
Podle zpráv z trati jste po většinu čtvrteční etapy diktoval brutální tempo, což dokumentují i čísla z vašeho computeru. Byl plán dne zkusit pole roztrhat a získat vteřiny k dobru na soupeře?
Cítil jsem se od začátku super, Howard to rovněž zvládl skvěle. A je paráda, že jsme navýšili náskok na dva nejbližší pronásledovatele v průběžném pořadí.
Už po středeční etapě jste byli v čele průběžného pořadí. Jak jste dosud s vývojem závodu spokojeni?
Zatím to vypadá dobře. Ve skutečnosti se cítíme ještě lépe, než ukazují výsledky. Pronásledují nás hodně defekty, kvůli nimž jsme poztráceli spoustu času. Udělali jsme proto určitá opatření a snad už bude situace lepší.
Změnili jste tedy materiál, který při závodě používáte?
Ne. Gumy jsou stejné, protože jedeme ty nejodolnější, co máme k dispozici. Ale vyměnili jsme mléko, které zalepuje menší defekty. Měli jsme jich rozhodně nejvíce z celého závodního pole. Snad už teď budeme v pohodě.
Závodníky ve velké míře při letošním ročníku trápí střevní virózy. Vy jste se s žádnými patáliemi nepotýkal?
Měl jsem dvoudenní virózu před startem závodu. Ale poznamenalo to jen můj výkon v prologu, kde jsem se dostal fakt na hranici možností v daném okamžiku. Pak už jsem byl v pohodě. Jsem rád, že jsem se toho zbavil. Výkony v dalších etapách byly lepší a lepší. A já se cítím vážně dobře.
Zatímco vy jedete Cape Epic počtvrté a v minulosti jste jej dvakrát vyhrál, váš týmový partner Howard Grotts jede podruhé v kariéře a poprvé na pořadí. Jak vlastně máte rozdělené úlohy v týmu?
Jde o zcela odlišný somatotyp ve srovnání se mnou. V kopcích jsme na tom stejně, na rovinách je jeho pozice složitější. Většinou já udávám tempo a snažím se Howardovi ulehčit pozici, aby nemusel plýtvat silami. Žádná jiná dvojice ve startovním poli není tak rozdílná. Já jsem nejtěžší a nevyšší, Howard je nejlehčí a ve srovnání se mnou je o dvacet kilogramů lehčí. Učí se poziční hře, kde je třeba být, když se startovní pole natáhne. Musím na něj dávat pozor. Během etap mi občas hodně tečou nervy. Ale je přirozené, že každý je silnější v jiné situaci. Jako tým fungujeme skvěle. Kdyby tomu tak nebylo, nejeli bychom ve žlutých dresech lídrů.
Přiblížíte nejlepší způsob regenerace, když má člověk v nohách sto jedenáct kilometrů na horském kole a čekají ho další tři etapy závodu?
Masáže a kvalitní jídlo. Dny jsou jako přes kopírák. Závod provází hodně velké vedro, tudíž se ochlazujeme všemi dostupnými způsoby. Klimatizace v karavanech, v nichž nocujeme, jede bez přestávky. I tak je ale ve vozech teplo a auta jsou rozvařená. Já zatím moc dobře nespím, protože ani přes běžící klimatizaci prostě člověk nejde do postele v nějakých dvaceti stupních.
Ve třech následujících dnech absolvujete ještě 185 kilometrů s převýšením 5430 metrů. Kdo je ve vašich očích největší hrozbou pro zbývající část Cape Epic?
Myslím, že největší soupeře představuje dvojice Fumic–Avancini v barvách Cannondalu ztrácející lehce přes čtyři minuty a pak Hynek s Lakatou jedoucí za Canyon Topeak se ztrátou skoro pět a půl minuty. Počítat je pořád nutné i s vítězi čtvrteční etapy Rohrbachem a Geismayrem v dresu Centurion. Ještě zbývají tři dny, a když má člověk blbý den, jeho ztráta rychle narůstá.
V pátek je na programu časovka. Vítáte boj s chronometrem, který organizátoři zařadili po osmi letech do závodu?
Devětatřicet kilometrů, převýšení čtrnáct set třicet metrů... Půjde o hodně náročný den, ale zase nebude hektický. Když jede totiž po startu skupina čtyřiceti lidí, je to na lokty a hodně nebezpečné. Starty nám zatím obecně moc nevycházejí, Howard se často nechává někde zavřít. Tady budeme mít klid, pojedeme sami, bude to o nás dvou. Osobně se těším a věřím, že najedeme další vteřiny k dobru.
Dvakrát už jste v minulosti Cape Epic vyhrál. Může být čtyřminutový náskok dostatečný?
Pokud se nám vyhnou pády a technické problémy, pak zřejmě ano. Ale Cape Epic je absolutně nevyzpytatelný. Možnost, že se něco pokazí, je obrovská.
