Článek
Jedenatřicetikilometrový závod o světové medaile totiž končil takřka tři a půl kilometru dlouhým stoupáním na horu Flöyen. Bylo tak zřejmé, že Bárta bude v Norsku jen sotva vylepšovat své pět let staré maximum z MS - tehdy v nizozemském Limburgu dojel sedmý.
"Mohu říci, že jsem celkem spokojený. Výsledek jsem možná čekal lepší, ale když jsem se podíval na to, co jsem jel za výkon ve wattech, tak si myslím, že to nebylo tak zlé," uvedl Bárta.
Dvaatřicetiletý kyjovský rodák patřil nakonec mezi ty jezdce, kteří se rozhodli před dlouhým závěrečným stoupáním obětovat cenné vteřiny při výměně kola ze speciálu pro boj s chronometrem na klasické silniční kolo. S vírou, že ztrátu v kopci i díky tomu smažou a budou mít výhodu.
"My jsme původně neměli informace o tom, že tam bude takhle udělané depo. A měnit kolo z auta jsme považovali za blbost; vycházelo nám to jako ztrátové a neměnit pro nás bylo lepší variantou. Ale když jsme se pak tady dozvěděli o depu, zhodnotili jsme, že pro nás to bude ve výsledku rychlejší, když kolo vyměníme," vysvětlil Bárta.
Přesednutí na lehčí kolo bylo v jeho podání na červeném koberci jedním z nejrychlejších v celém závodu. Přestože ho nijak zvlášť netrénoval. Ale zkusil si ho. "Hned po dojezdu se mě nějaký novinář ptal, jak dlouho jsme to trénovali, když jsem měl tu výměnu tak dobrou," smál se Bárta.
"Mohu ale říci, že jsme to trénovali akorát dnes dopoledne, navíc za mokra a na normálním asfaltu. Všeho všudy jsme si to vyzkoušeli čtyřikrát," dodal Bárta, nejvytíženější český závodník na šampionátu. V neděli absolvoval s týmem Bora-Hansgrohe týmovou časovku, další neděli ho na závěr MS čeká i silniční závod.
