Z hrdiny troskou. Oblíbeného Itala Pantaniho zničily drogy

Trpěl depresemi a nebylo mu pomoci. Hotelový poslíček ho v den sv. Valentýna roku 2004 našel mrtvého… Marco Pantani se narodil 13. ledna 1970 v Cesenaticu nedaleko Rimini v chudé rodině. Jako každý chlapec v jeho věku i on byl neposedný. Chytal ještěrky, s kamarády vymýšlel různé vylomeniny a ani ve škole nebyl žádným výborným žákem.

Nejdříve zkoušel hrát fotbal, ale vždy si odnesl spoustu kopanců. Upnul se tedy na kolo… Otec byl zezačátku proti, zatodědeček ho vřele podporoval a k třináctým narozeninám mu koupil bicykl značky Vicini, model Tour de France.

Od té doby trávil Marco všechna odpoledne na kole, domů se vracel až za tmy se sto třiceti kilometry v nohách. Měl jasno, chtěl být cyklistickým závodníkem… V roce 1990 se poprvé postavil na trať amatérského Gira d´Italia. Avšak první zkušenost se slavným závodem nebyla nejlepší. Spadl a narazil zády do zídky u silnice. Otec si ho chtěl odvézt domů. Marco jej ale přemluvil a Giro dokončil na třetím místě. V roce 1992 si při dalším amatérském Giru dojel poprvé pro celkové vítězství. Po tomto úspěchu podepsal Marco profesionální smlouvu s týmem Carrera. O dva roky později se dočkal prvních dvou etapových triumfů v Giru a celkově skončil druhý.

Rok 1995 ale nezačal pro Marka růžově. Pár dní před začátkem Gira se při tréninku srazil s autem, kromě různých odřenin si z nehody odnesl silné pohmoždění chrupavky a menisku. Bylo jasné, že závod bude muset italský cyklista pouze sledovat. Chuť si spravil na Tour de France, v Pyrenejích vyhrál dvě etapy. Na mistrovství světa v Kolumbii pak dojel třetí.

Sezóna skončila stejně, jako začala, tedy nešťastně. Při závodu Gazzetta dello Sport se Pantani a další dva jezdci srazili s policejním vozem. Tomografie odhalila zlomenou holeň a lýtkovou kost, Marco musel na operaci. Kvůli komplikacím byl nutný ještě další chirurgický zákrok. Následující rok cyklista téměř celý vynechal a přestoupil do stáje Mercatone Uno.

Pantani neuspěl ani na Giru 1997 a začal se připravovat na Tour. I přes bronchitidu si v horách dojel pro dvě další etapová vítězství a celkově skončil třetí. Jeho nejlepší sezóna v kariéře byla za dveřmi. První celkový triumf na Giru v roce 1998 z něj udělal cyklistickou ikonu. Celá Itálie si Pantaniho zamilovala. Od té doby mu fanoušci neřekli jinak než „Pirát“, a to díky již zmíněnému šátku, který si během závodů vázal na hlavu.

Tour de France se pro Marka vyvíjela dobře, ale nález dopingových prostředků v autě konkurenční stáje Festina, však dokončení slavného závodu ohrozil. Samotní jezdci začali protestovat, nelíbilo se jim, co o sobě četli v novinách, chtěli větší respekt své práce. Vše ale dopadlo dobře a Tour byla řádně dokončena na Champs-Elysées. „Pirát“ zvítězil a Itálie se po dlouhých třiatřiceti letech mohla radovat z triumfu svého závodníka.

Tím ale největší sláva vynikajícího vrchaře pomalu končila. Během Gira 1999 probíhaly dopingové kontroly. I když to vypadalo, že nic nemůže „Pirátovi“ zabránit v dalším triumfu, opak byl pravdou. Osudnou se mu stala první červnová sobota. V Pantaniho krvi byla zjištěna nadlimitní hladina hematokritu, která signalizuje použití zakázaných látek. Závod pro něj skončil. I když jej soud později uznal nevinným, Markův život se převrátil naruby.

Marco měl strach, že zklamal všechny kolem sebe. Začal se bát setkání s novináři a fotografy. Tento na první pohled tvrdý chlapík, byl velmi citlivý. Poprvé sáhl po kokainu… Díky svým nejbližším začal opět trénovat, ze závislosti na bílém prášku se už ale nikdy nevymanil.

V roce 2000 se představil jak na Giru, tak na Tour. Dokonce dvakrát se mu povedlo v horských etapách zvítězit a nechat za zády i Lance Armstronga. Byla to ale jeho poslední vítězství v kariéře. I v následujícím roce se fenomenální vrchař připravoval na novou sezónu, ale na Giru byly jeho výsledky bezvýznamné. Kromě neúspěchů na kole jej potkaly další rány. Rozchod s přítelkyní a razie v jeho hotelovém pokoji, kde byla nalezena injekční stříkačka se stopami po inzulínu.

Pantani dostal půlroční distanc. Psychicky se složil a kromě kokainu začal užívat i crack. Pomocí toxikologických odborníků se Pantani ještě na chvíli dostal z drogových recidiv a začal znovu trénovat. V roce 2003 se naposledy objevil na Giru, kvůli pádu v poslední etapě přišel o umístění v první desítce. Na Tour de France italský cyklista už nebyl pozván, zhroutil se a skončil v léčebně.

Pantani stále méně komunikoval se svým okolím, uzavíral se do sebe. V únoru 2004 se ubytoval v hotelu v Rimini. Když celý den nevycházel, šel za ním hotelový poslíček. V pokoji mezi hromadou sedativ našel fenomenálního cyklistu mrtvého…

Marco Pantani zemřel 14. února, příčinou jeho smrti byla zástava srdce, způsobená předávkováním kokainem. Když vynášeli jeho rakev, u hotelu stály tisíce lidí a tleskaly mu… Jeho památku se rozhodli uctít i pořadatelé závodu Giro d´Italia, kteří v jednom z nejnáročnějších stoupání nechali umístit Pantaniho mramorovou bustu.

Marco Pantani byl charismatický člověk, který přivedl k cyklistice tolik fanoušků, jako nikdo jiný. První červnová sobota 1999 však ikonu Pantani srazila na samé dno. Nikdo tehdy netušil, jak je na povrch silný „Pirát“ uvnitř zranitelný. Jeho duševní svět zůstal fanouškům zcela utajen. Deprese, nedůvěra v okolí i sebe sama, ho dovedly k závislosti na kokainu. Neobyčejného jezdce, který se dokázal vyrovnat s každým kopcem, srazilo obvinění z užití zakázaných látek. Zemřel v pouhých čtyřiatřiceti letech, s pocitem oběti zfingované dopingové aféry…