Článek
Je stříbro z MS v australském Wollongongu, pro Česko premiérový cenný kov v této kategorii, vaším největším úspěchem kariéry?
Určitě. Stříbrnou medaili beru skoro jako zlatou, protože vím, že víc už jsem udělat nemohl. Závod mi sedl. Chyběly mi síly až na závěrečný spurt proti Kazachu Fjodorovovi. Asi se projevila chybějící závodní praxe. Neměl jsem jiskru na poslední metry, abych se zvednul a ještě zabojoval. Ale nechal jsem tam všechno a můžu být nadmíru spokojený.
Jak se vám jelo v deštivém a chladném počasí?
Bydlím na Šumavě, takže jsem zvyklý. Nevadilo mi to. Ale je fakt, že takové počasí jsem v Austrálii nečekal. Ani jsem si původně nechtěl brát zimní oblečení. Letěl jsem tam poprvé v životě. Cesta trvala 34 hodin, to byl pěkný záhul. Času na aklimatizaci jsem moc neměl.
Ale stihl jste aspoň před odletem do Česka oslavit zisk medaile?
V Austrálii jsme ještě zůstávali tři dny, takže ano. Na závěr před odletem jsme vyrazili jako celý český tým. Slavili jsme pořádně (úsměv).
Vzpomenete si při těchto šťastných chvílích na nepříjemné momenty, kterými jste si musel v kariéře projít? Před čtyřmi roky vám málem kariéru ukončila autonehoda.
Jo, občas si vzpomenu. Život není procházka růžovým sadem, bouračka mě určitě zocelila. Jeli jsme v Rakousku, spal jsem, trenér sjel ze silnice a narazili jsme do zdi. Letěla pro mě helikoptéra. Pět měsíců jsem se zlomenou stehenní kostí a kolenem strávil na vozíku, rehabilitace byla dlouhá.
Pak jste zamířil do italského týmu Fratelli Giorgi. Jak vzpomínáte na tuhle zkušenost?
Itálie byla škola. Musel jsem se osamostatnit, vařit si a prát. Ale bral jsem to jako samozřejmost, rozhodně mě to posunulo. Mamka mi nemůže utírat zadek do pětadvaceti let.
V ruské stáji Gazprom-RusVelo jste slavil první profesionální vítězství, pak byl ale tým vyloučen. Co jste si pomyslel, když začala válka na Ukrajině?
Netušil jsem, že mě takhle ovlivní. Neuměl jsem si představit, že celý tým z minuty na minutu vlastně skončí. Odjeli jsme na závody do Itálie a mysleli jsme, že pojedeme v bílých dresech. Pak ale přišel sportovní ředitel, oznámil nám špatné zprávy a jeli jsme pryč. A od té doby jsem trénoval jen doma na Šumavě.
Bylo těžké udržet si motivaci?
Ohromně. Je neskutečné, že jsem stále dokázal makat na sto procent. Mohl jsem se na to vykašlat a počkat na další sezonu. Právě vzpomínka na tenhle náročný rok mi probleskla hlavou, když jsem medaili dostal. Stříbro ze světového šampionátu je nečekaná odměna.
Pomohlo vám, že už jste měl od příštího roku podepsáno v Treku?
Byl jsem klidnější. Doufal jsem, že budu moct plnohodnotně závodit za Trek už letos, ale Mezinárodní cyklistická unie žádnému týmu nedala výjimku navýšit maximální počet jezdců. Nechtěli vyhovět závodníkům, kteří oblékali dres ruského týmu. Na lidské city se neohlíželi.
Od srpna alespoň jezdíte za Trek jako stážista.
To mě samozřejmě těší. Překvapilo mě, jak o mě tým pečoval, ačkoliv ještě nejsem jejich závodník. Poslali mi materiál a výbavu. Byl jsem v neustálém kontaktu s trenérem Markelem Irizarem, který mě taky motivoval. Drobnosti, ale udělaly velký rozdíl v tom, abych se sezonou neseknul.
Jak se těšíte na tři roky v americkém World Tourovém týmu?
Sen se stal realitou. Určitě mě čeká náročná výzva. Snad už příští sezonu předvedu pěkné výsledky. Určitě nepřicházím jako domestik. Mají se mnou velké plány. Třeba dostanu šanci i na Vueltě nebo Giru. Ale nesmím na začátek nic přehnat, stále mám na čem pracovat. Chci zlepšit časovku a lépe zacházet s váhou. Vrchař teda ze mě nikdy nebude, rád bych zůstal univerzální.
Mathias Vacek na trati časovky do 23 let na MS v cyklistice.
Jaké máte plány na následující měsíce?
Teď mě s Trekem čeká seznamovací kemp v Americe. Vypneme hlavu, užijeme si a trochu i budeme slavit. Přes zimu budu trénovat ve Španělsku. Se starším bráchou Karlem, který taky závodí, jsme si pronajali apartmán. Už se nám to osvědčilo. V teple se jezdí samozřejmě nejlépe.
Ještě před dvěma roky jste závodil i na běžkách. Vytáhnete je během zimy taky?
Jo, přes Vánoce bych mohl, už jsem se o tom bavil s trenérem. Procvičím si celé tělo a odpočinu si od kola.
Bylo ve hře, že byste se místo cyklistiky naplno věnoval běhu na lyžích?
Chvíli jsem se rozhodoval, ale kolo je moje vášeň. Chci na něm být nejlepší. Navíc jezdí celá rodina a všichni se navzájem podporujeme. Cyklistika nad běžkami zvítězila na celé čáře. I když lyžování je krásný sport, při kterém se navíc nevystavuju každodennímu nebezpečí na silnici.
Máte v současnosti vůbec čas na svůj největší koníček, rybaření?
Po konci sezony si snad pár týdnů najdu. Jinak ale moc možností není. Chybí mi to, protože při chytání si vždycky parádně pročistím hlavu. Nejlepší relax. Příroda mě uklidňuje. Vyhovuje mi, že bydlíme na Šumavě. Ve městě bych žít nemohl.
