Článek
Můžete přiblížit, jak moc vás přibrzdil pád a zranění ze závodu na Kypru během prvního březnového víkendu?
Ztratil jsem dva měsíce závodění. Ale už celý minulý týden jsem jezdil tréninky venku na docela dobré úrovni. Seděl jsem trošku křivě, protože zasádrovanou rukou nemohu kolo chytit na sto procent. Ale nyní už bych neměl mít žádné omezení. Doufám, že se rychle dostanu do závodního tempa, což je pro mě nejdůležitější.
Přiblížíte podobu tréninku během zranění?
Začínal jsem na trenažeru a také chodil běhat, abych se dostal do přírody, protože vydržet na válcích v baráku tak dlouho, aby trénink byl kvalitní, je peklo pro psychiku. Jakmile to šlo, jezdil jsem venku, byť jsem musel následně více odpočívat. Ale pořád to bylo lepší, než před dvěma lety, kdy jsem měl zlomenou čéšku a šest týdnů jsem měl nohu v ortéze, aniž bych ji ohnul. To mě ovlivnilo hodně. Teď snad nepůjde o velký handicap. Za měsíc až dva chci být ve formě, a pak se připravit maximálně na MS v Novém Městě a hlavně olympiádu v Riu.
Zvládal jste ovládat kolo prakticky jednou rukou?
Měl jsem upravená řídítka, abych se mohl chytit i se sádrou. Brzdit levou rukou jsem nemohl. Bylo nebezpečné a nekomfortní spoléhat jen na jednu brzdu. Chvíli jsem měl na kole i časovkářskou hrazdu. Jezdil jsem výlučně na silnici a ze špatných cest se rychle vracel. Jednou jsem projel kanál, což bylo bolestivé. Teď snad budu v perfektním stavu a budu schopný jezdit, jak dlouho chci.
Představovalo zranění velkou zátěž na psychickou pohodu?
Trošku frustrace se dostavilo. Byl jsem strašně blízko, sezóna se rozjížděla. Věděl jsem, že budu zase muset dohánět tréninkové manko. Po třicítce je těžké se na ten krátký závod připravit. V tréninku trpím třikrát více než v pětadvaceti letech. Závody se změnily, musím se přizpůsobovat. Když je člověk zdravý, udělá výsledek a jede na vlně, je to super. Při problémech je to nahoru dolů a člověk se pořád vrací. V jednu chvíli jsem toho měl dost. Po super zimě jsem se těšil, byl jsem nadšený, že konečně přichází závody. Ale věřím, že to pojmu s chladnou hlavou, manko doženu i zkušenostmi, tudíž rok nebude ztracený.
Máte jasno, kdy se vrátíte do závodního programu?
Budu se snažit co nejdříve. Možná i na silnici. Určitě pojedu maratóny, abych byl čtyři hodiny v závodním tempu a nahnal ostrý čas na kole, který mi utekl. Budu se snažit závodit, i kdybych ve sjezdech měl zatím jezdit krokem, protože ostrý start je lepší, než jakýkoliv trénink. Na závody budu mít ortézu, aby ruka držela a vydržela i největší nárazy. Zranění by mě nemělo omezovat při jízdě z kopce, což bude nejdůležitější.
Dokážete odhadnout, zda budou následky zranění i tréninková pauza představovat komplikaci pro obhajobu olympijského zlata během srpnových her v Riu?
Pokud vše bude probíhat bez komplikací, nevidím problém. Samozřejmě je třeba se dostat do určité formy, abych se dostal do psychické pohody a věděl, že nohy jedou, tudíž mohu v Riu bojovat o nejvyšší příčky. Jen si potřebuji potvrdit výkonnost.
