Článek
Jak hodnotíte svou první sezonu jako sportovní ředitel stáje Bahrajn Victorious?
Většina sezony se povedla. Bohužel závěr se nevydařil úplně podle našich představ. Strávil jsem tři týdny na Vueltě, kde jsme nevyhráli ani jednu etapu, takže čas se dost táhnul. Zažil jsem i tu napjatější atmosféru, když se nevítězí.
Co jste měl na španělské Grand Tour na starost?
První sportovní ředitel řešil taktiku, druhý zařizoval denní plán. Já měl na starost aplikaci, do které jsem zadával všechny detaily jednotlivých etap. Stoupání, nebezpečné silnice a podobné věci. A hlavní slovo jsem dostal při časovce týmů i jednotlivců.
Docházelo k nějakým komplikacím?
Při tak dlouhém závodě se chyby kvůli ztrátě koncentrace nebo vyčerpání stávají. Například závodníkovi chybí bidon nebo občerstvení. Pod sebou jsem měl asi dvacet lidí z personálu a dohlížel jsem na ně. Překvapilo mě, kolik pracovníků se podílí na chodu týmu.
Po patnácti letech v profipelotonu jste se ještě měl co učit?
Myslel jsem si, že o fungování stáje většinu věcí vím. Teprve teď jsem si uvědomil, kolik práce stojí za tím, aby měli závodníci co největší komfort a všechno běželo hladce. Prožil jsem velkou školu. Už lépe vím, jak nakládat s jezdci. Ti si kladou podmínky a já jim musím co nejvíce vyhovět.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jaká je největší změna proti závodní kariéře?
Jako jezdec mi stačilo být koncentrovaný čtyři až šest hodin během etapy. Zatímco coby sportovní ředitel musím být plně soustředěný od rána do noci. Sčítá se spíš psychická než fyzická únava.
Naplňuje vás nová práce?
Samotné závody jsou třešnička na dortu, ty mě baví nejvíc. Nejnáročnější je příprava. Skoro hned po návratu ze závodů už se chystám dva nebo tři týdny na další. Komunikuju se sekretářkami kvůli letenkám a s lidmi, kteří se starají o logistiku. Na počítači a telefonu trávím opravdu hodně času, musím být k dispozici 24 hodin denně, kdyby bylo potřeba za někoho zaskočit. Tenhle režim mi ale vyhovuje. Já stejně doma moc dlouho nevydržím. Čtrnáct dní na jednom místě mi vždycky stačí.
Takže roční smlouvu v bahrajnském týmu prodloužíte?
Ještě není nic oficiálního domluvené, ale jsme na dobré cestě. Vedení mi nabízelo dvouletou smlouvu hned na začátku spolupráce, ale podepsal jsem jen na rok, protože jsem chtěl zjistit, jak mě nová role bude bavit. A baví, takže v práci chci pokračovat.
Stíháte si ještě někdy vyjet na kole?
Jako profesionál jsem najezdil kolem třicet tisíc kilometrů ročně. Měl jsem cíl po konci kariéry odjezdit aspoň třetinu toho, ale to se mi bohužel zdaleka nepovedlo. Když se na přelomu roku dostanu přes tři tisíce, budu rád. Cyklistiku se snažím kompenzovat běháním.
S koncem kariéry jste si sliboval více času na obě dcery. Splnilo se vám to?
Můžu se jim věnovat výrazně víc, to mě těší. V listopadu holky mají podzimní prázdniny, takže určitě vyrazíme někam do tepla a spojíme to i s cyklistikou. V zimě už jezdit nechci.
