Článek
Kajakář Vavřinec Hradilek při startu projektu Lví stopa symbolicky roztlačil předjezdce Milana "Forresta" Silného.
„Já mám ke kolu velice vřelý vztah. Jezdím kdykoliv mám čas a je příznivé počasí. Už v dětství jsem jezdil hodně s tátou a sourozenci. Když jsem byl ještě hodně malý, dost často mě táta tahal na gumě," vybavil si Hradilek.
„Bydleli jsme ve Zbuzanech, takže oblast kolem Karlštejna a údolí Berounky mám najetou. Chci se do těchto míst vrátit ve Lví stopě," plánoval Hradilek podporu projektu v rámci oslav sto let české státnosti.
Lví stopa má sto cyklotras
Lví stopa zahrnuje sto cyklotras různé obtížnosti o délce přibližně dvacet kilometrů. Jejich propojením by měl vzniknout největší obraz státního symbolu na světě, jímž bude dvouocasý lev vykreslený v mapě podle GPS souřadnic tras jednotlivých cyklistických stezek. Na jednotlivých úsecích se v rolích aktivních účastníků představí řada dalších olympioniků, záštitu akci totiž udělil i ČOV.
Hradilek je příznivcem kol, zejména těch horských. „K silnici jsem se úplně nedostal. Spíše raději jezdím po lesích, polních cestách. I proto si určitě vyberu úsek, který nebude po silnici. Prostě podle chuti a času. Minimálně sto kilometrů dám, ale spíše bych chtěl dvě stě nebo i více," předsevzal si Hradilek.
Nepatří k cyklistům, kteří by měli dokonalý přehled o počtu zvládnutých kilometrů. „Neměřím, kolik jsem ujel. Když mám chuť, tak si prostě sednu na kolo a jdu jezdit. Nemám ani computer, netuším počet kilometrů najetých za rok," krčil s úsměvem rameny Hradilek.
Zastvávky na limču i pivo
„Cyklistika v mém podání zahrnuje zastávky na limču nebo pivo. Nemusí přece za každou cenu jít o sportovní cyklistiku, spíše mám rád takovou tu výletní. I proto myslím, že je Lví stopa ideální pro rodiny. Projedou si super trasy, zastaví se podle libosti, poznají nová místa a budou společně trávit čas," mínil Hradilek.
Okusil traily i ve vyhlášené oblasti Redwoods na Novém Zélandu. „Jde o jedno z nejlepších míst na bikování. Když tam trávím v rámci soustředění více času, jezdím pravidelně. A to je možná nejhorší, protože jak člověk získává jistotu, více riskuje. Ale mně se naštěstí zranění vyhýbají. Jezdím fakt opatrně. Na pohodičku," vypravoval Hradilek a těšil se na účast v netradičním projektu. „Kolikrát člověk zjistí, že má za barákem úplně fantastická místa, která lze objevovat i pomocí kola," říkal stříbrný medailista z olympijských her v Londýně.
