Klíčové etapy italského Gira? Pět dnů vrchařských orgií

Kola závodníků se roztočí netradičně v Maďarsku rovinatou etapou první květnový pátek. Následně se pojede rovinatá časovka, pak další rovinatá etapa ještě v Maďarsku. Ale po přesunu do Itálie začnou vrchařské orgie. Které etapy budou pro vývoj závodu klíčové?

Čtvrtá etapa přinese dojezd na Etnu. Ale půjde o ojedinělý dojezd nejtěžší kategorie v úvodní části Gira. Pak se pojede přes hory Kalábrie a oblasti Basilicata. Ale teprve devátá etapa přinese drsný boj. Dojezd na vrcholu Blockhaus bude  dost možná určující pro celé Giro.

Prvně se zde dojíždělo v roce 1967, kdy etapu vyhrál Eddy Merckx.

Tentokrát závodníci absolvují 187 kilometrů, nastoupají pět tisíc výškových metrů. Nejdříve výstup na Roccaraso, pak přijde Passo Lanciano hodnocené jako výstup 1. kategorie. A pak velké finále: 13,6 kilometrů s průměrným sklonem 8,4 procenta a drsnými čtrnáctiprocentními úseky.

„Úvod je pravidelný, ale pak je to brutální. Při dojezdu vůbec nehraje roli, jestli máte kolem sebe domestiky," říká Dario Cataldo z formace Trek Segafredo pro cyclingnews.

Už o den dříve závodníci absolvující 3470 výškových metrů na pouhých 153 kilometrech. O den později přijde relativně pozvolný rozjezd, který po jednadevadesáti kilometrech utne čtrnáct kilometrů dlouhý výstup na Pila Les Fleurs, po dvanáctikilometrovém klesání hned následuje výjezd na vrchol Verrogne, aby se poté do nohou závodníků zakouslo třetí stoupání na Cogne.

Měří 22,4 kilometry a sklon je v průměru jen milosrdných 4,3 procenta, ale cesta na vrchol se nesnesitelně vleče. Zvládně, když z posledních 80 kilometrů etapy je 46 kilometrů do kopce.

Po třetím dni odpočinku přijde brutální návrat do cyklistické práce. Název zdejšího lokálního vína je Sforzato, což v překladu znamená napjatý. A jde o příznačné pojmenování, protože cyklisty čeká 5440 výškových metrů. Začíná se romanticky u jezera Garda, ovšem záhy budou borci stoupat na Goletto di Cadino.

Bez přehánění se pojede od startu padesát kilometrů do kopce. Po bleskovém sjezdu následuje brutální Passo del Mortirolo, byť tentokrát se stoupá po snadnější silnici z Edola. Ovšem 12,6 kilometrů do kopce, průměrný sklon 7,6 procenta. Vážně je to brnkačka?

A pak velké finále na Sana Cristina. Vrchol se do itineráře vrací prvně od roku 1999, kdy byl právě po zdejším dojezdu vyloučen kvůli pozitivnímu nálezu Marco Pantani. Pojede se 13,5 kilometrů do kopce, průměrný sklon je osm procent, ovšem závěrečných pět kilometrů neklesne kopec pod dvouciferný sklon...

Po vrchařských orgiích dvou předešlých dnů je úvod milosrdný. Pravda, po startu peloton pojede osm kilometrů do kopcena Passo del Tonale a jen málokdo ocení tak drsný začátek, ale tady se závodit nebude. Zejména, když dalších 71 kilometrů trasa klesá. Pak přijde šestikilometrý vstup na vrchařskou prémii třetí kategori Giovo, čtyřiatřicet zvlněných kilometrů. A brutální finále dne...

Nejprve výstup na Passo del Vetriolo, pak novinka v podání vrcholu Salita del Menador. Trasa protkaná mnoha tunely sloužila za 1. světové války k zásobování rakouských vojsk. V okamžiku, kdy se bude únava kumulovat a psychické rozpoložení bude všelijaké, hodně zrádná etapa.

Před vyvrcholením závodu v podobě časovky ve Veroně poslední šance zvrátit závod. Poprvé v celém ročníku peloton vyjede do výšky přes 2000 metrů nad mořem. V posledních sezonách museli organizátoři často měnit trasu kvůli sněhovým vánicím, proto tak zdrženlivý přístup.

V Dolomitech cyklisté nastoupají 4490 výškových metrů. Passo San Pellegrino se nekonečně zvedá v dlouhých třiapadesáti kilometrech, přičemž v závěrečných deseti kilometrech jsou pasáže strmé patnáct procent.

Po sjezdu do Moeny přijde Cima Coppi Giro 2022, neboli nejvyšší bod celého závodu. Passo Pordoi dlouhé 11,8 kilometrů s průměrným sklonem 6,8 procenta do výšky 2239 metrů nad mořem. A pak už nadejde čas posledního stoupání. Passo Fedeaia je v itineráři prvně od roku 2011. Kopec dlouhý čtrnáct kilometrů s průměrným sklonem 7,6 procenta. Závěr je však brutálně strmý: má až osmnáct procent.