Kdybychom všichni závodili čistí, vyhrával bych také, přesvědčuje zatracený šampion

„Rozhodnout se dopovat byla chyba. Ale když se ohlédnu za svojí kariérou, nic bych nezměnil," prohlásil nyní sedmačtyřicetiletý Armstrong v rozhovoru pro NBC Sports.

Rodák z Texasu jel poprvé Tour de France v roce 1993. Tehdy slavil jedno etapové prvenství. O dva roky později přidal další dílčí triumf. Na podzim 1996, po čtvrté účasti na Tour de France, lékaři Armstrongovi diagnostikovali rakovinu varlat. Následně lékaři objevili u rodáka z Plana v Texasu dva nádory na mozku. Šance na přežití byly menší než padesát procent. A naděje na návrat k cyklistice? Nulové!

Jenže Armstrong se vrátil. Lepší, silnější, odhodlanější. Po čtvrtém místě na Vueltě 1998 v roce 1999 s týmem US Postal ovládl Tour de France! Se čtyřmi etapovými triumfy! V dalších letech jeho panování nikdo nedokázal přerušit.

Předvedl úchvatnou sérii sedmi vítězství v řadě, což nikdo v minulosti nedokázal. Byť mnohokrát čelil nařčení z používání zakázaných látek, vždy se dokázal obhájit. Až v roce 2012 byl po rozsáhlém vyšetřování americké antidopingové agentury USADA usvědčen z používání zakázaných látek.

„Úspěchů týmu US Postal a Lance Armstronga bylo dosaženo podáváním dopingu v míře, která nemá ve sportovní historii obdoby," konstatovala mimo jiné závěrečná zpráva. Armstrong v lednu 2013 vše přiznal.

Nyní, dvacet let od prvního celkového triumfu na Tour de France, byl hostem studia NBC Sports při Tour de France.

„Jsem hrdý na úsilí, které jsem já, moji spolujezdci i naše týmy vynaložili. Kdyby celý peloton jezdil čistý, několikrát bychom vyhráli. To vám garantuji," naznačil Armstrong, jaká byla realita v pelotonu.

„Měli jsme nejlepší taktiku, nejlepší tým, nejlepší vybavení, nejlepší technologii, nejlepší sportovní ředitele, dokonale zmapované trasy a dřeli v tréninku nejvíce ze všech. Je to součást příběhu, kterou nemůže nic smazat," prohlásil Armstrong.

„Dopovat bylo to špatné rozhodnutí, ale já se nechtěl vzdát a jít domů. Chci, aby mi lidé rozuměli. Věděl jsem, že půjde o boj, v němž se nebudou používat jen pěsti, ale i nože. Vážně jsem s tím počítal. Jenže pak se začali objevovat lidé s pistolema. Takže my, kluci z Texasu, Montany či Colorada, museli jít buď domů, nebo jít taky do obchodu se zbraněmi," použil neortodoxní přirovnání Armstrong.

„Nebyl to jen pocit, že potřebujeme dopovat. Byla to skutečnost," uvedl Armstrong a opakovaně odmítl, že byl strůjcem rozsáhlé dopingové sítě. „Hodně na celém příběhu je pravda, ale tohle je nesmysl. Nikdo nikoho nenutil, aby dopoval. Jen jsme prostě udělali, co jsme museli, abychom vyhráli. Nebylo to legální. Nebylo to asi nejlepší rozhodnutí, ale bez něj bychom nikdy nevyhráli. Nic bych nezměnil. Vážně nic," ujistil opakovaně Armstrong.

„Myslím, že poprvé jsem linii překročil v roce 1991. Tehdy ale ještě nešlo o látky, které byly na seznamu zakázaných. Rozhodně tehdy nebyly zjistitelné. A to je vlastně nejjednodušší způsob, jak začít. Pokud jste přesvědčeni, že vám určitý prostředek pomůže a není zjistitelný, pak prostě překročíte hranici. Skutečný doping začal až o dva roky později " pronesl Armstrong.