Článek
V neděli po parádním představení spurtoval na legendárním velodromu z první pozice, ale v posledních metrech jej předstihl Belgičan Greg van Avermaet.
„Kdybych mohl být sprostý, tak bych řekl, co jsem... Zažívám obrovské zklamání. Byl jsem v pozici, z níž jsem mohl vyhrát," lamentoval Zdeněk Štybar po dojezdu pro Radiožurnál.
Štybar se v úvodu musel obětovat pro Toma Boonena, kolegu z týmu Quick Step Floors. Belgičan jel poslední závod kariéry. Jako první v historii mohl popáté vyhrát klasiku přezdívanou Peklo severu dlouhou 257 kilometrů.
„Od začátku to pro náš tým bylo těžké. Už po padesáti kilometrech byli tři kluci z chytání nástupů hotoví. Ten start byl vážně hodně těžký. Museli jsme se do toho zapojit s Mattem Trentinem a pomáhat, skákat do velkých skupin. Jeli jsme úplnou hranu a spotřebovali energii navíc," vysvětloval.
S přibývajícími kilometry bylo jasné, že Boonen konec kariéry triumfem nevyšperkuje. Ve finále vpředu zůstala skupina se Štybarem, olympijským vítězem Gregem van Avermaetem (BMC) a Nizozemcem Sebastianem Langeveldem (Cannondale). Štybar často udával tempo. Až když zbývalo posledních patnáct kilometrů, zůstával za dvojicí soků.
Vítěz se Štybara bál
„Pořád jsem měl v hlavě, aby nás dojel Tom. Až pět kilometrů před cílem jsem od týmu dostal svolení, že mohu jet na sebe. Je úplně něco jiného, když celý závod pomáháte a pak jste najednou krátce před cílem v situaci, kdy můžete vyhrát," říkal Štybar.
Na velodromu v Roubaix po absolvování jednoho kola došlo na taktické vyčkávání. Štybar v zatáčce zaútočil a měl relativně velký náskok. Ale na cílové rovince jej Greg van Avermaet předstihl. „Byl jsem hodně unavený a bál jsem se Štybara. Jel jsem sedmatřicetkrát některý z cyklistických monumentů, ale nikdy jsem neměl vše potřebné," zalykal se radostí vítěz.
Štybar jen zlostně pravou rukou třískl do řídítek a následně seděl na trávníku s hlavou v dlaních. „Možná jsem to mohl udělat jinak, ale sprint na velodromu člověk zažije jen tady. Mohl jsem počkat o padesát metrů dál, ale bylo to stejné riziko jako začít na sto osmdesáti metrech v zatáčce," promítal si český borec.
Letošní závod byl nejrychlejší v historii, 257 kilometrů zvládli nejlepší za 5:41:07 hodiny, tedy průměrnou rychlostí 45,2 km/h.
